Po ránu projíždíme po silnici vinoucí se vysoko v úbočí kopců s nádhernýmy rozhledy po celé zdejší zvláštní krajině.
   Pod hrází přehrady Bezvodno zjistíme, že řeka Borovica je téměř suchá a rozhodně nestojí za to abychom zde obrousili další vrstvu plastu z našich lodí.
   Díky tomu že silnice kopíruje řeku, si můžeme prohlédnout celý její sjízdný tok, až ke vzdutí přehrady Kardžali.
   Po několika kolečkach v úzkých a jednosměrných ulicích města Kardžali se nám nakonec zadaří a vyjedeme správným směrem k řece Varbica.
   Varbicu jsme vybrali jen tak z mapy, jako náhradu za suchou Borovicu. Ti kdo jeli si vůbec nestěžovali i když řeka neoplývala náročnými peřejemi.
   Večer, během deště střídajícího se s lijákem, strávíme celkem příjemným posezením v restauraci na náměstí v Ardinu. Už za tmy tak jen postavíme stany a zalehnem.

	Nádherná a zvláštní krajina v okolí řeky Borovica.

   Ráno nám zbývá k řece Borovica jen několik kilometrů, přesto cesta trvá poměrně dlouho. Neboť pokaždé s nově oběvujícím se výhledem zastavujeme a s foťáky vyrážime do akce. A fotografovat je opravdu co.
   Pohybujeme se po silnici vinoucí se vysoko v úbočí kopců s nádhernýmy rozhledy po celé zdejší zvláštní krajině.

	Život zde bude nepoměrně těžší a složitější než u nás.

   Při bližším pohledu na hospodářská stavení v těchto horách, napadá spousta otázek.
   Život zde bude nepoměrně těžší a složitější než u nás. A to se koukáme na usedlosti které přiléhají k jediné, byť snad jen 3m široké, dopravní tepně kraje.
   Z podrobné mapy je však patrné že lide žijí a hospodaří i v odlehlejších místech těchto hor.

	Borovica - je bohužel suchá jako troud, asi i díky regulaci na přehradě.

   Pod přehradou Bezvodno nás čeká nepříjemné byť trochu očekávané překvapení, řeka je suchá jako troud. Pravděpodobně i díky manipulacim na přehradě.
   Přesto si můžeme celé údolí řeky prohlédnout, neboť silnice neustále kopíruje tok řeky.
   Borovica nevypadá nijak obtížně i za velké vody by neměla přesáhnout WW II. Jediné nebezpečí představuje ke konci plavby jakási hráz či jez, dokonale podemletý vodou a dnes tak tvořící most klenoucí se nízko nad vodou.

	Zastávka v krámku s terasou a hezkým výhledem na přehradní jezero.

   Během další cesty se zastavujeme v krámku s terasou a hezkým výhledem na přehradní jezero. U kávy přemýšlíme co dál, Honza navrhuje podívat se na Varbicu, řeku kterou našel v mapě poblíž naší plánované cesty.
   Po několika kolečkach v úzkých a jednosměrných úlicích města Kardžali se nám nakonec zadaří a vyjedeme správným směrem k řece Varbica.

	Varbica - Narychlo sehnaná náhrada za suchou Borovicu.

   Varbicu vyhledáváme jen jako náhradu za Borovicu. A také vzhledem k tomu že na další plánovaný třicetikilometrový kaňon Ardy je třeba víc času než pouhé odpoledne.
   Dolní tok Varbice ale není zrovna nejdivočejší, vyrážíme proto dál k horám kde vrstevnice mapy prozrazují sevřenější údolí.
   Při prohlídce z mostů to z vodou nevypadá moc dobře, po dlouhém váhání nakonec vyrážíme "snad to nějak dopadne".

	Varbica - Kdo jel si nestěžoval i když řeka neoplývá náročnými peřejemi.

   Od začátku bylo jasné že si neužijeme přiliš divoké vody. Ovšem okolní příroda v hlubokém klikatém údolí nám vše vynahradila.
   I s vodou to nakonec dopadlo dobře a celých 12km řeky jsme zvládli bez drhnutí. Jen bylo třeba trochu trpělivosti než nás řeka donesla s prvními kapkami deště pod most u Krilatice.
   Jediné co nám kazilo vcelku příjemný zážitek, byl dešť se vzrůstjící intenzitou, během kterého jsme museli navázat a převléknout se.

	Po zbytek dne nás provází déšť s měnící se intenzitou.

   Během deště střídajícího se s lijákem přejíždíme k Ardinu, abychom byli zítra ráno připraveni na Ardu.
   Večer trávíme vcelku příjemným posezením v restauraci na náměstí v Ardinu.
   Táboříme u silnice nad Ardinem, na místě kde jsme spali i loni ovšem za nepřestavajícího deště není nálada na nějaké dlouhé povídání.