Jen co ráno sbalíme stany a posnídáme, sjíždíme jen kousek pod přehradu, kde začíná nepřístupná soutězka Jugovské řeky.
   Po krátké domluvě se zaměstnanci přehrady je nám povoleno zajet s auty až na těleso hráze, což nám podstatně usnadňuje snášení materiálu k řece.
   Jugovská řeka je asi nejromantičtější řeka celého zájezdu, stojí opravdu za to. Nádherných 8 km v uzavřené soutězce s obtížností do WW IV-.
   No a restauraci na soutoku, před kterou navazujeme lodě, nemůžeme přeci vynechat když jsme tu včera byli tak spokojeni.
   Odpoledne ještě stíháme odkrojit podstatnou část dlouhého přesunu k řece Borovica. Tábořiště nalézame v údolíčku plném upravených pramenů a piknikovišť.

	Jugovská řeka - Až tam dolu je třeba donést veškeré vybavení.

   Jen co po ránu sbalíme stany a posnídáme, přejíždíme jen kousek pod přehradu na Jugovské řece, pod kterou začíná krásná, romantická a nepřístupná soutězka.
   Naštěstí se nám po krátké domluvě s pracovníky přehrady daří domluvit a můžeme s auty zajet až na těleso hráze, což nám o polovinu zkrátí zdlouhavé snášení materialu k vodě.

	Jugovská řeka - Náročnější pasáže se zde střídají s tůněmi klidné vody.

   Jugovská řeka pod přehradou, to je 8km uzavřené soutěsky. Kde náročnější pasáže, s obtížností do WW - IV-, se střídají s tůněmi klidné vody.
   To vše je dávkováno v optimální míře tak že si řádně užíváme náročné vody a ještě stíháme vnímat jarní krásu tohoto přírodního výtvoru, ukrytého v hlubokém a nepřístupném údolí.

	Jugovská řeka - Přenášíme jediné nesjízdné misto v soutězce.

   Asi 1km pod starým nepoužívaným tureckým mostem je jediné nesjízdné misto v celé soutězce. Řeka je zde zavalena množstvím skalních bloků mezi kterými voda různě protéká.
   Pravda, za letošní vyšší vody by se to asi teoreticky dalo sjet, ale problematické jištění a pravděpodobnost sifonů, nás odrazují byť jen pomyslet na podobný pokus.
   Přistáváme tak u levého břehu a následuje dost obtížné přenášení.

	Lodě je třeba protáhnout skalní průrvou na levém břehu.

   Pokud celá řeka dosahuje obtížnosti do WW - IV-. Tak i přenášení nesjízdného místa lze ohodnotit stejnou klasifikací.
   Nejprve je třeba přelézt několik balvanů velikosti dodávkového auta a po té se musíme po čtyřech protáhnout průrvou pod vzpříčeným skalním blokem. Lodě a veškeré další vybavení si zde podáváme formou řetězu.

	Jugovská řeka - Zde je konečně o trochu víc vody než loni.

   I dál ještě řeka pokračuje ve stejném charakteru. Stále se střídají těžší pasáže s volnějšími místy.
   Vzhledem k tomu že vody je o poznání více než loni a paměť tak dokonale nefunguje, zastavujeme raději i na prohlédnutí zvláště když řeka mizí za zatáčkou.
   Až teprve asi 500m před koncem se řeka zklidní a nechá nás volně unášet k soutoku s Čepelarskou řekou.

	Vynechat restauraci před kterou navazujeme lodě prostě nejde.

   Vynechat návštěvu restaurace na soutoku, před kterou navíc navazujeme lodě, prostě nejde, zvlášť když jsme tu včera byli tak spokojeni.
   Pokračujeme zde v experimentech a zkoušíme další jídla jejichž názvy nám skrývají tajemství, které odhaluje až obsah talíře.
   (Pokud ovšem lze z onoho obsahu alespoň něco vyluštit).

	Při večerním posezeni jsme už nedaleko od řeky Borovica.

   Odpoledne ještě stíháme odkrojit podstatnou část dlouhého přesunu k řece Borovica.
   Trochu se sice zdržíme ve vsi Komuniga, kde jen těžko hledáme odbočení na silnici vedoucí k přehradě Bezvodno. Nakonec jsme rádi když nás ven z vesnice vyvede místní člověk.
   Tábořiště pak nalézame v jen několik kilometrů vzdáleném údolíčku plném upravených pramenů a piknikovišť.