Celonoční intenzivní déšť zasahuje do našich plánů.
   Po informaci od pracovníků elektrárny, že déšť způsobuje prudké tání v horách a máme tak jedinou možnost sjet si kaňon Ardy dnes. Vyrážíme na řeku hned, pokud voda ještě není povodňová i když v silně redukované sestavě.
   Celou plavbu absolvujeme za necelých sedm hodin, v podmínkách kdy se opět déšť průběžně měmí v liják a naopak.
   Zbytek výpravy tráví čas v hospůdkách a jiných občerstvovnách neboť cesta k Ďáblovu mostu je díky dešti nesjízdná.
   K večeru když už jsme na tábořišti u jezera Kardžali, déšť konečně postupně ustává.

	Díky pohodlí našeho velkého stanu jsme brzdou výpravy.

   Po celonočním dešti nastávají hned ráno trochu zmatky.
   My, coby Kolínská sekce se trochu loudáme, v nepřestávajícím dešti si díky pohodlí našeho velkého stanu v poklidu a příjemném suchu připravujeme snídaní. Zbytek výpravy je naopak díky počasí podstatně rychlejší.
   Jsme tak uprostřed snídaně nepříjemně vyrušeni informací, že všichni už sedí v autech a my nemáme sbaleny ani spacáky natož stan.

	V areálu elektrárny Bieli Izvor se připravujeme na splutí kaňonu Ardy.

   Brzo ráno přijíždíme do areálu VD Bieli Izvor.
   Po rozhovoru s dělníky elektrárny se dozvídáme, že díky dešti a předpokládánému tání sněhu v horách očekávají následující den povodňový stav.
   Zbývá nám tak jediná možnost, pokud chceme kaňon Ardy zdolat, musíme déšť nedéšť na nic nečekat a vyrazit okamžitě.
   Myšlenky na jakýkoli náhradní program tak padají.
   Zoufalé podmínky však odrazují, a silně tak redukují naší sestavu.

	Arda - Máme o poznání víc vody než loni, ani raft už neni brzdou.

   Vody je podstatně víc, odhadujeme to na nějakých 20 kubíků, oproti loňským 12.
   Díky tomu můžeme použít i raft který byl loni zoufale pomalý a brzdil tak celou výpravu.
   S podstatně vyšší vodou stoupla také i obtížnost kterou hodnotíme na poctivou WW IV.
   Škoda jen že díky dešti se mi neustále mlžil foťák a ani nálada na focení moc nebyla.

	Arda - Na kajaku je to opravdový zážitek, škoda že jedeme jen tři.

   Původní předpoklad že vyšší voda jednotlivé peřeje zaleje a zarovná se nenaplnil. Naopak jsme museli zhodnotit, že peřeje jsou podstatně náročnější a pro kajakáře opravdu vyživné.
   Přesto že jsme řeku z uplynulého roku už znali a mohli jsme si tak dovolit víc, stejně jsme na prohlížení zastavovali podstatně častěji.
   Kdyby bylo jen trochu lepší počasí byl by to dokonalý zážitek.

	Ďablův most jediné obtížně přístuné místo v 30km dlouhém kaňonu.

   K Ďáblovu mostu připlouváme už po asi dvou a půl hodinách.
   Pod přístřeškem něco sníme a snažíme si trochu odpočinout.
   Deštivé a studené počasí však k pohodě moc nepřispívá, k odpočinku ve sluncem prohřáté louce to má velice daleko.
   Dáme tak jen ostaním, kteří čekají v blízkém Ardinu, mobilem vědět že jsme v pořádku, nic nepotřebujeme a po krátké pauze pokračujeme dál.

	Ardino - sychravé deštivé počasí je vidět i na fotce z hospody.

   Všichni které odradilo zoufalé počasí si také moc neužívají pohodové dovolené.
   Celý den tráví po různých hospůdkách a podobných občerstvovnách a zroveň tvoří zajištění výpravy. I přesto že cesta k Ďáblovu mostu je nesjízdná.
   Domluva je taková že počkaji někde poblíž mostu dokud nedáme vědět že jsme OK.
   Mobil naštěstí funguje.

	Teprve k večeru déšť postupně ustává.

   Teprve k večeru, kdy už máme postavený tábor u jezera Kardžali, déšť postupně ustává.
   Chvilku rozebíráme zážitky z opravdu náročného dne, ale ještě dřív než se začne stmívat zalézám do spacáku abych se trochu zahřál. Následně však už nenajdu v sobě žádný moral, abych ještě večer vylezl z teploučkého spacáku.