Okolo poledne přijíždíme do Asenovgradu, kde něco málo nakupujeme, vyměňujeme peníze a laborujeme nad svítícími kontrolkami Toníkova Fordu.
   Hned po té co odborně rozhodnem že auto zatím jede, tak pojedem. Pokračujeme k řece Čaja.
   Tady si konečně řádně užíváme. Čaja má sice také o něco méně vody než loni, ale to není vůbec ke škodě. Řeka je tak o poznámí techničtější a náročnější zkrátka paráda.
   Po té se zastavujeme, v nám už známé, restauraci na soutoku Jugovské a Čepelarské řeky.
   Tábořiště nalézáme asi dva kilometry nad přehradou.

	Teprve ráno se můžeme plně pokochat nad krásným tábořištěm.

   Jen těžko se vstává do chladného rána a ještě horší je vstávání když hlava bolí a žaludek neví zda bude přijímat či vydávat.
   Z rána tak nemám žádný pozitivní zážitek i přez krásné prostředí na břehu Kropinského jezera.
   A pokud mi po ránu nebylo dobře tak po několika kilometrech asi 100km dlouhého přejezdu k Asenovgradu bylo ještě hůř.

	Čaja - Kájín, Vydra a Genčr trochu vlnek v úvodu na rozjetí.

   Po krátké zastávce v Asenovgradu kde něco málo nakupujeme, vyměňujeme peníze a laborujeme nad svítícími kontrolkami Toníkova Fordu, přijíždíme k řece Čaja.
   Na soutoku Jugovské a Čepelarské řeky ještě chvilku mudrujeme zda dáme dnes Čaju nebo Jugovskou řeku, nakonec rozhodne to že jsme už na místě a vyrážíme na Čaju.

	Milan se rázným trhákem ujímá vedení v soutěži o čochtana zájezdu (4x).

   Hned po několika stech metrech nastupuje Milan k mohutnému trháku v soutěži o čochtana zájezdu.
   Pravda po dvou čochtanech na Bílém Vítu ve vedení již byl. Ovšem čtyřmi dalšími na Čaje, hned v úvodu plavby dal jasně najevo, že stejně jako blbec zájezdu, i tato dlouhodobá soutěž má jasného vítěze a dále není oč bojovat.

	I Čaja má méně vody, řeka je tak o poznámí techničtější a náročnější.

   Čaja znamená 10km peřejí navazujících téměř jedna na druhou. I tady je o poznání méně vody než loni, ale není to vůbec ke škodě. Řeka je tak o poznání členitější, techničtější a náročnější zkrátka paráda.
   Konečně si řádně užíváme toho za čím jsme jsem jeli.
   Řeka teče v úzkém a hlubokém údolí s balvanitým řečištěm a po celé své délce je kopírováná hlavní silnicí ze které je možné vše prohlédnout.

	Čaja - Váša - konečně si užívame hezké a náročné vody

   Na Čaje vzhledem k náročnosti definitivně ustanovujeme dvě skupiny v rámci kterých se následně také hecujeme, dobíráme a soutěžíme v čochtácích.
   Jako skupina jedna jsme v čochtácích sice silně hendikepováni Milanovým výkonem, přesto se nám v rámci celého zájezdu daří držet krok.

	Hned jak se převlékneme se vracíme na soutok do super hospůdky.

   Jak se už stalo v Bulharsku dobrým zvykem každou řeku jdeme hned za tepla zhodnotit do blízké hospůdky.
   Tentokrát se vracíme na soutok Čepelarské a Jugovské řeky do už nám z loňska známe restaurace.
   Jsme už tak zmlsaný že se pouštíme do experimentů a obědnáváme si jídla aniž bychom tušili o co jde.

	Následuje pohodový večůrek s řádným ohněm a se vším ostatním.

   Během hledání tábořiště ještě krátce zastavujeme v hornickém městě Laki.
   Po dalším krátkém pátrání nacházíme vhodnou loučku u silnice asi dva kilometry nad přehradou.
   Následuje pohodový večůrek s řádným ohněm a se vším ostatním jak to má být. Je i podstatně tepleji než předchozí večery.
   Jediné co nám kazí náladu je řádně opilí domorodec, který se snámi snaží spřátelit.