Silnice okolo Trikeriotisu předčí vše co jsme zatím zažili.

Ráno si Jardou taháme sirku vzhledem k tomu že jsme poslední kdo ještě neřídil. Jarda si tahá bez hlavičky. Už dopředu je rozhodnuto že se Trikeriotis pojede dvakrát. Tak se totiž jmenuje řeka po soutoku už zmíněných řek Krikellopotamos a Karpenissiotis. Má to být krásných 12 kilometru WW-III.
   Už od startu pod mostem dává Trikeriotis vědět že popis sedí, peřeje navazují téměř jedna za druhou, je to opravdu poctivá vodnatá trojka. Řeka se klikatí v dost sevřeném údolí naráží do skal a vůbec dělá všechno možné, aby nás pobavila. Jednu chvíli zase projíždíme platanovým lesem, řeka totiž nedávno změnila řečiště a odplavila zeminu z tohoto háje. Dnes tu stojí platany přímo v řece a my kličkujeme mezi nimi v příjemném chládku jejich korun, to vše stále na vlnách

	Řeka zmírní jen na krátko, jinak se s fotogafováním moc nestíhá.

WW-III. Je to zase paráda.
   Ve stráních nad řekou jsou vidět usedlosti, marně přemýšlíme, čím se tam mohou nebo mohli ti lidé živit, vždyť se jim tam nemůže snad ani nikam vejít zeleninový záhon. Ani si nevybavuji, že by zde někdo plaval a tak se ani nenadějem a už vjíždíme do rozlehlého údolí, zbývají nám asi dva kilometry po štěrkové náplavce do cíle, který nelze přehlédnout. Řeka totiž ze snad půl kilometru širokého řečiště vtéká do 10ti metrové průrvy v asi 40m vysokých skálách, přes které je položen železný most v dost zoufalém stavu. Tajně doufám, když ho zespodu prohlížím, že přes něj nepojedeme. Po dalších asi padesáti metrech přistáváme na pravé straně. Táboří zde zase ti Němci. Zdravíme se s nimi a neseme lodě po cestě zpět k onomu mostu.
  

	Úsek končí u mostu, který moc důvěry nevzbuzuje.

Začíná mě bolet palec na levé noze, asi otlačený z lodi, chodit se s tím dá, v lodí už je to horší. Řidiči tvrdí že nikde nebloudili, ale přijeli před pěti minutami a na tachometru mají namotáno jen 27 km. Bez velkého otálení navazujeme a vyrážíme zpět na start k druhé jízdě. Samozřejmě že přes most, pravda z vrchu vypadá o něco lépe. Jedeme nejdříve po nezpevněné cestě podél řeky zpět. Přejíždíme most přes boční přítok a stoupáme, stále po nezpevněné cestě, až do výšky tak 400m nad údolí. Samozřejmě se to neobejde bez tlačení. Teprve nahoře najíždíme na asfaltovou silnici a po této silnici vinoucí se po vrstevnici s nádhernými výhledy přijíždíme zpět na start, kde se mezi tím začali sjíždět klienti jakési řecké raftové cestovky.
  

	Na krkolomné cesty jsme si už zvykli.

Druhou cestu řídím auto, párkrát s Toníkem zastavujeme na focení a když přijedeme dolu k mostu stačíme jen vyndat kameru a už přijíždí kamarádi po vodě. Opravdu to vychází je tak tak. Zároveň začíná drobně pršet, naštěstí to netrvá dlouho, než kluci vynesou lodě k autům je po dešti.
   Pro návrat do Karpenissi volíme jinou cestu, jedeme dál podle vody, tady je silnička vystřílená místy v kolmé skalní stěně, ale po asi čtyřech kilometrech bez velkého výškového převýšení najíždíme na asfalt. Jedeme po stejné silnici jako včera opět do Karpenissi. Trvá to ale bestiálně dlouho, měli jsme se raději vracet tou „dobrodružnější” prašnou cestou. Z Karpenissi pak pokračujeme přes sedlo ve výšce přes 2000m, kde se i chvilku koulujeme, do Krikella. Ač jsme tomu po předchozích zkušenostech nevěřili, celou cestu jedeme po asfaltce

	Do Krikella jedeme přes sedlo ve výšce přes 2000m, kde se i chvilku koulujeme.

až na most přes Krikellopotamos. Pravda je že za den jsem najezdil asi 160 km a nepodařilo se mi zařadit vyšší rychlostní stupeň než trojku, i přez to že na 130 km byla asfaltka dělicí čárou. Ten asfalt na místě kde jsme ho nečekali byl ale příjemný. U mostu objevujeme cedulku, jako už po několikáté, že byl vyrobený za peníze z evropské unie.
   Na tábořišti u mostu je parta Rakušáků a že prý je zde obsazeno. Tváří se dost kysele. Co naplat vracíme se o kus zpět. Opět místo které připomíná skládku posypového materiálu dají se tady na rozdíl od včerejška alespoň najít místa s kousky trávy a kolíky jdou taky zarazit. Urychleně vařím večeři a vychází to akorát tak do setmění. Opět se všichni scházíme u ohně a kujeme plány na zítřek, čeká nás 20ti kilometrová soutěska Krikellopotamosu WW-III s asi tuctem čtyřkových míst. Měli bychom si ráno přivstat, průvodce říká, abychom se připravili na devíti hodinovou operaci !?!