Dolní úsek Tavroposu je opravdu jen pohodová projížďka.

Už večer padlo rozhodnutí – soutěska se nepojede, 220 kilometrů na objíždění je příliš. Volíme ale jinou možnost, cíl první etapy ( soutěsky ) může být zároveň start pro dolní úsek Tavroposu 12 km WW-II. Je zde na mapách neznačený most mezi Dafni a Domiani. Do Dafni (pravý břeh) lze dojet po asfaltce.( Která k našemu překvapení pokračovala dalších asi 7-8 kilometrů k vesničce Mavromata ).
   Dolní Tavropos je hezká bezproblémová řeka, po Agrafiotisu popr. Krikellopotamosu (viz dále) slušný oddycháč. Teče po náplavu širokým údolím, jen místy se přimkne ke skalnatým stráním a až v závěru se údolí trochu svírá bez toho, že by se zvýšila obtížnost. To jen Vydra je prý čistotné zvířátko a prý by to nebyla ona, aby se i na této řece nevykoupala. My ostatní

	Užíváme si krásného dne, je to určitě lepší než najezdit auty 220 km okolo 12 km dlouhé soutěsky.

tak činíme také, ale až na konci napravo pod železným silničním mostem a bez neoprénu s mýdlem v ruce.
   Následuje přesun do Karpenissi to je největší město celé oblasti, tam snad už ten chleba seženeme. Cestou však zastavujeme na protaženi a načerpání vody v jakési vesničce. Dříve než stačíme nasednout přichází Genčr a zve nás na návštěvu místní hospůdky. Na Toníkovu námitku že tam nestihnem dojet. Odpovídá „nojo ale oni tady pijou frapé“. Nikdo už nic nenamítá a dál do Karpenissi pokračujeme až po necelé hodince. Zde si dáváme rozchod bohužel bez udání času návratu a taky jsme se nedohodli kdo bude kupovat ten chleba. Druhé auto odjíždí dát opravit proraženou gumu, my ostatní se rozprcháváme převážně každý na vlastní pěst.

	Silnice vede podél Karpenissiotisu, to se rozumí, že cesta moc neubíhá.

Je zajimavé že dobrá polovina výpravy se na závěr schází v hospodě. Snažíme se ochutnat místní speciality. Já jsem si dal něco jako bramborový karbanátek bylo v tom i trochu nějaké rybiny, docela dobrý. Jak se to ale jmenovalo to už nevím. Ostatní měli převážně krevety a choriatiky, což je míchaný zeleninový salát se sýrem, zalitý olivovým olejem. Samozřejmě že vše jsme zapili pivem, to ale zde snad ani místní nemají a tak jsme museli vzít za vděk Amstelem. Originálnější by bylo asi víno, jsme snad ale Češi né.
   Už v hospodě jsem se od Jéňi dozvěděl, že máme auto plné chleba, holt ta domluva, alespoň že ten sraz u auta vyšel docela dobře a můžeme vyrazit na soutok Krikellopotamosu a Karpenissiotisu. Silnice z Karpenissi vede podél Karpenissiotisu, to se rozumí, že cesta

	Večer si děláme velký oheň, dřeva je tu dost a nálada taky výborná.

moc neubíhá, neboť se neustále zastavuje a prohlíží. Odhaduji to na takových 6 kilometrů nepřetržitých WW tři - čtyři a to ještě není všechno vidět. No uvidíme, má to výhodu, že silnice neustále kopíruje řeku i když ne všade se dá dostat na silnici, s pomocí házeček by se to snad ale dalo.
   Dole na soutoku s Krikellopotamosem je místo k táboření dost nepěkné, nikde ani travička, jen udusaný mlat a všude industriální odpad jako pásy od buldozéru a podobně. Stan musíme postavit pomocí velkých kamenů nejde zde zarazit jediný kolík.
   No jsme tady a nikam jinam už nepojedeme, jdu se raději podívat na místo pod mostem, je zde, asi ze stavby mostu v levé části řeky podemletá betonová deska, která tvoří ošklivý sifon a vpravo zase trčí betonářské dráty. No asi to tu zítra přetáhnu, tady nemá cenu nic riskovat.
   Večer si děláme velký oheň, dřeva je tu dost a nálada u ohně taky výborná.