Neplánovaných zastávek je stále víc a víc.

Ráno bez velkého otálení uvaříme, zbalíme a pokračujem v cestě k řece Agrafiotis. Po několika kilometrech zastavujeme na nádherném plácku u silnice nad přehradou, vybaveném besídkou i houpačkami. Kdyby to člověk věděl, tak se sem včera taky nechalo ještě dojet. Takhle tady jen uděláme několik fotek a jedeme dál. Občas nás přibrzdí stádo koz a tak je čas sledovat okolí i orientovat se v mapě.
   Ze silnice Agrinio / Karpennisi po přejezdu přehradního jezera se musí po asi 10 km odbočit doleva a po asfaltové silnici do vesniček Krentis a Kerasohori. Ale pozor! nejet až do Kerasohori, jak se mylně popisuje v Greco, ale hned v Krentis odbočit doleva a jet asfaltem směrem na Agrafa. Asi po 4 km začne asfaltová silnice klesat dolů k přehradnímu jezeru. V levotočivé zatáčce odbočí

	Kvalita silnice je podél Agrafiotisu jen pro silné povahy.

prašná cesta doprava a vede ve značné výšce nad řekou do Agrafy. Je to cesta pro silné povahy, vybagrovaná v úbočí místy téměř kolmého údolí ničím nezpevněná a každou chvilku je vidět jak její kusy zmizely v dobře 300m hloubce pod námi, průjezdy mezi chybějící silnicí a skalní stěnou jsou jen tak tak. Jéňa si stěžuje, že z okna ani nevidí cestu, jen řeku dole.
   Kvitujeme, že auta jsou vybavena klimatizací, zapínáme ji na vnitřní cirkulaci, jinak bychom se buď uvařili nebo udusili prachem. Obtížnost cesty hodnotíme na WW–VI. Odpoledne toto hodnocení musíme snížit na WW-V, protože zde vidíme jezdit čtyřnápravové nákladní mercedesy plně naložené říčním štěrkem.
   Asi po 3-4 kilometrech cesta klesne dolů k řece do malé vesničky, kde se dá na hezkém místě stanovat. Potkáváme zde skupinu německých vodáků a Genčr jde hned loudit informace.
  

	Spodní Agrafiotis - krásné pohodové svezení WW-II.

Vodu to má prý dobrou i nahoře v soutěsce a popis taky sedí WW-III se čtyřkovými místy.
   Vzhledem k pokročilejší denní době necháváme soutěsku na zítřek a vyjíždíme k širokému betonovému mostu na začátek spodního úseku Agrafiotis, což je hezká živá voda o obtížnosti tak WW-II s dobře čitelnými pasážemi, délky tuším asi 7 kilometrů. Po začátku je údolí sevřenější a přichází několik zatáček, kdy voda ze štěrkových úplavů stéká podél skal, pak se údolí otevře a řeka svižně utíká ve štěrkovém náplavu až k tábořišti. Tam si připravujeme oběd, během kterého Žďárská sekce objevuje ještě krásnější plácek na táboření. Hned v sousedství onoho velkého placu, na kterém táboří Němci. Je to nádherná loučka pod platany i s připraveným ohništěm ( podle mne nejhezčí místo,

	Před pěti minutami zde nic nebylo - jak by asi dopadl tranzit.

na kterém jsme kdy v Řecku tábořili ). Přenášíme sem vybavení a budujeme tábor. Auty sem zajedeme až večer, výjezd zpět je na naše tranzity s předním náhonem dost příkrý a nemá cenu je huntovat, když hned jedem na stejný úsek ještě jednou. Je to krásné svezení, tak ať se svezou všichni.
   Času je dost proto ještě před druhým splutím vyjíždíme pár kilometrů dál po prašné cestě vysoko nad řeku, zda se nám podaří něco vidět z horní soutěsky. Kromě nádherné přírodní scenerie řeku asi 300 metrů pod námi jen tušíme. Otáčíme auta a ejhle … za první zatáčkou ještě vidíme, jak se práší ze silnice. Na cestě leží kus skály, valoun o průměru asi 80 centimetrů, odvalujeme ho ve třech. Otočit se o chvilku dříve, proskočil nám autem. Od tohoto okamžiku se nám soutěska Agrafiotis zdá dětskou procházkou ve srovnání se silnicí – s obtížností už nehýbeme kdo ví co

	Na nadherném tabořišti pod platany vládne opět absolutní pohoda.

nás tady ještě potká?
   Při druhé plavbě si připisují po čárce Petr a Vydra. Petrovy se hned po startu při vylehnutí zlomí pádlo ( prý památeční – dřevěné ?!? ), a krom pádla to odnese i nehet na malíčku. Dochází k velké rotaci v lodích, Petr jde s utrženým nehtem na Pálavu, Jára do singla, a ještě se nějak prohazují s orinokem. Vydra má čochtánka běžného nezajímavého, kousek se projde po břehu, na orinoku se přepraví k lodi na druhý břeh ( pádlo si udržela ) a jede se dál.
   K večeru na tábořišti při přehrabování se v autě zjišťuji že druhy tranzit má prázdnou levou zadní. Kluci jdou opravovat a já vzhledem k dostatku času připravuji opékaný lunchemon s brambory k večeři. Vydra ošetřuje Petrovy utržený nehet. Po večeři sedíme u ohně, dřeva je tady všade dost, popíjíme víno a probíráme zítřejší soutěsku. ( kdybychom věděli co nás čeká ve dnech následujících tak si zde nic nepřipouštíme ).