Valí to valí !! Jak to vypadá dál ?

Vstáváme, tak jak se to v následujících dnech stane pravidelností, okolo osmé hodiny. Kromě Jéni který trpící vrozenou nedospavostí byl nominován coby kuchař snídaní. Je to velice příjemné přeci jenom se lépe vstává když už je člověk probuzen počínajícím ruchem v tábořišti.
   Přesto že Arachtos valí připravují se na vodu všichni. Jen vedení má trochu zmatek, nejdříve je vydán příkaz balit, pak nebalit a nakonec opět balit tábor. Auta se prý taky dají převézt a tak vylosování řidiči odjíždí, my už v hydru, neboť jdeme na vodu přímo u tábořiště sedáme do stínu a diskutujeme o všem možném, jdeme se taky podívat na starý turecký most který je nedaleko od tábořiště, vysoký je tak 15m. Vypadá jak z pohádek tisíce a jedné noci. Jen tady potkat nějakého toho Aladina nebo Džina. Nakonec u lodí ve stínu ještě usínáme. Když konečně přijede auto, tak posádka jen pozvolna nabírá barvu, Nahym prý jel jak blázen po

	Arachtos je za námi a jsme tomu opravdu rádi.

úzké horské silničce, přesto jim to trvalo neuvěřitelně dlouho, příště už auta přejíždět nebudeme tady to prostě nejde.
   Vyrážíme na vodu a hned v první zatáčce „krysí" Petr. Jeho zkušenosti se singlem nejsou velké, Orinoko je dole v autě a tak to vzdává, dojede za námi autem, alespoň nebudeme muset znova dole čekat na převezení aut.
   Jedeme dál, řeka se nám každým dalším ujetým metrem představuje. Tentokrát to není žádná WW – II, ale vodnatá trojka se vším všudy, typická raftovací řeka. Teče na řecké poměry rozevřeným údolím, je poměrně široká a tak to šidíme jak se dá. Peřeje nejsou kontinuální, přesto když zaplave nejdříve Luboš a pak Vydra, máme co dělat jim pomoct a dotáhnou je rychle ke břehu. Končíme u nového mostu který tady posledně nebyl, vede přes něj krásná nová asfaltka. Kdo ví kde ráno s tím autem byli?
  

	V Řecku přichází tma rychle a tak jsme museli vzít za vděk i tímto místem.

Po takovém úvodu se rozhodujeme Kallaritikos posunout o 10 dnů (až snad spadne voda) a přesunout se do jižní oblasti směrem ke Korinthské úžině. Řeky tekoucí tam bývají sjízdné dle „Greco” tak v březnu, ale zdá se nám, že rok 2005 bude asi jiný. Přes Arta a Agrinio se přesunujem k řece Agrafiotis. Cesta je dlouhá, podaří se nám taky zabloudit a tak těsně před setměním zastavujeme vedle silnice na plácku u nějakého památníku ( z nápisu překládáme něco o 10 000 mrtvých ?!? ) je to ale na horské cestě, kde se může seřadit tak nejvíce rota vojáku. Nic naplat, za chvilku se stmívá ( a tady se stmívá rychle ) a nám nezbývá než rozbalit tábor. Místní řidiči sice na nás něco gestikulují, ale něž se setmí, projedou všeho všudy čtyři auta. Po setmění sedíme jen u svíčky je příjemný večer i debata je fajn. Na obloze ještě zahlédnem zajímavý úkaz, něco jako velký padající meteorit.