Ještě za tmy opouštíme, po 17ti hodinách, trajekt. - Jsme v Řecku!

Ráno přesně načas v 6:00 hod vyjíždíme z trajektu. Krátce zastavujeme v krámku kde nakupujeme Retzinu – zvláštní Řecké víno s pryskyřičnou příchutí ze sudu. Vpít se do něj trvá asi čtvrt hodiny, pak nám to už vydrží celých čtrnáct dní --- no a vyrážíme na řeky. Naší biblí je, jako ostatně před třemi lety také, známá kniha „Greco” od německého kajakáře Franze Bettingera: opravdu excelentně napsaný vodácký průvodce, bez něj snad ani nemá smysl na Řecké řeky jezdit. Z tohoto důvodu budu v dalším textu užívat převážně německé názvy uvedené v tomto průvodci, jednak kvůli orientaci a jednak proto, že Franz ty úseky tak prostě pojmenoval.
   K našemu překvapení se hned asi 20 km od Igoumenitsy objevují hory pokryté souvislou vrstvou sněhu.

	Hned za přístavním městem nás berou do své náruče hory a s nimi nekonečné serpentýny.

Řeka Kalamas na rozježdění, asi 15ti kilometrový úsek tzv. „Grimbovo", tak WW - II vede hodně vody. Též i její levoboční přítok Tiria, který si pamatuji pouze jako vyschlé řečiště slušně teče. Počasí se nám ale moc nezdá, je nějak sychravo a moc se nám do toho nechce. Nadáváme, že takové počasí jsme v Řecku ještě nezažili a zastavujeme v taverně na ranní kávu. Než ji dopijeme shledáváme, že naše závěry ohledně počasí byli unáhlené, patrně ranní mlha v údolí.
   Poprvé vybalujeme hydro, všichni, neb je to snad jediná řeka v celém Řecku kterou sleduje slušná silnice a trochu pohybu po cestě taky potřebujeme všichni. Klukům sice chvíli trvá než najdou dole přístup k řece. A tak využíváme nastalou pauzu k poslednímu doladění výstroje a sezení.

	Po zastávce v taverně na raní kávu, přijíždíme k první řece "Kalamas".

Když vyrážíme na řeku začíná hezky připalovat. Já poprvé na „RPM MAX", tak jsem zvědav, jel jsem na tom jen když jsem jí zkoušel na Doubravce a to bylo tak 200m.
   První dojem je výbornej. Jedem v pohodě, řeka má dost vody, ale není to na škodu. Jediné nebezpečí je občasný padlý strom, šířka řeky je však 15 – 20 metrů a tak se cesta vždy najde. Jen v jednom místě se řeka rozlejvá do více ramen, převážně zapadaných stromy. Rozhodujeme se raději přetáhnout. Nabízí se sice jeden průjezd, ale je to esíčko mezi naplaveným dřívím a voda jde pod něj. Když už někteří máme skoro přetaženo, vyráží Jarda do toho esíčka – zvládá to i když to má jako singlíř napřezruku. Za ním vyráží Nahym, ten už má problémy, ale také projede. Hůř dopadá Kopejda, nevyjede

	Kalamas měl vody dost a ještě víc jí je nahoře v horách.

zatáčku a už ho to táhne pod dřevo. Chvilku mu trvá, něž se vykopne a následně je rád že k němu přilétá házečka, nám sice tvrdí že by se z toho dostal sám, ( snad ano ). Loď s pádlem mu chytáme asi o 200m níž a při vylejvání se Nahym přiznává že taky vlastní jednoho čochtánka. U něj to bylo ovšem z čiré nepozornosti ( stojím ve vracáku pádlo na palubě, ruce za hlavou a …..) Dál už dojíždíme bez problému – hezká řeka, dost vracáků na trénování.
   Po tomto rozježdění pokračujeme auty přes Ioaninu k mostu přes Arachtos v osadě Plaka. To je místo, kde se dá bez problému tábořit a je ideálním výchozím místem pro řeky Kallaritikos (WW-IV), asi na tři úseky Arachtosu, a bez nesnází lze dojet i k Acheronu (Styx) též WW-IV. Už od Ioanniny a před ní

	Naše věková kategorie přináší i jiné zážitky než jen vodácké.

je vidět horský masiv „Athamano", pokrytý od 1600 až do 2300 metrů značným množstvím sněhu! Slunce svítí, teplota tak asi 20°. Pohled do soutěsky Arachtosu i když z výšky nějakých 350 metrů taky nevěstí nic hezkého a u Plaky vede Arachtos vodu asi jak rakouský Inn ve známe „Imsterschlucht". Padá rozhodnutí – zítra se pojede dolní nejlehčí úsek. Před čtyřmi lety jsme pro tento úsek Arachtosu pouze zaznamenali “hezké svezení nepřesahující WW - II.
   Na tábořiště dojíždíme po sedmé hodině a poprvé stavíme stan a vaříme první teplé jídlo. Zvládáme to celkem v klidu. Jen mě se podaří vyvařit vodu a tím připálit rýži ve varných sáčcích, no není to žádná tragedie, mám jednu dávku v rezervě ale hned při prvním vaření ?!? Večer jdeme do místní hospody na Retzinu. Dostáváme i nějaký míchaný salát a sýr. Jen z místní toalety jsem zklamán, musím si holt zvyknout, v následujících dnech budu tyto úkony provádět jen v poloze na bobku.