A zase ta kultůra !   Tentokrát kláštery Meteora.

Tento den je opět z části vyhrazen kulturnímu povzneseni našich duší. Jedeme na obligátní prohlídku klášterů , hlavně pro účastníky, kteří ještě Meteoru neviděli. Prohlížíme si postupně hned dva kláštery. Zdoláváme při tom neuvěřitelné množství schodů, lamentuji a nadávám ovšem jen do té doby než spatříme mnichy přepravující se v něčem, co jen vzdáleně připomíná lanovku. Je to jen tak 50cm hluboká vanička o rozměrech tak 150x150cm bez jakéhokoliv zábradlí vznášející se v 70ti metrová výšce. Při spatření tohoto přízraku zmlkám a pěkně ťapu dál po schodech.
   Pro toho kdo, zde ještě nebyl, je návštěva rozhodně zajímavá v nejnavštěvovanějších klášterech je krom vlastního inventáře i nainstalována jakási národopisná expozice, což je neméně zajímavé, je zde i výstava fotografií dokumentující život místních obyvatel

	Dopravní systém pro opravdu silné nátury.

v době tak před 50ti lety.
   Odpoledne se přesunujeme k řece Venetikos a po krátkém posezení u pojízdné kantýny na parkovišti, odkud se vyjíždí, vyrážíme na její nenáročný úsek tzv. “Černé soutěsky” až k soutoku s Aliakmonem. Je to oddychová voda, nepřesahující WW-II, užíváme si dovolené, sluníčko docela dost připaluje. Jediné co nás trochu vyvádí z klidu je stav vody, v paměti máme zafixován podstatně nižší, než na kterém jedeme nyní. Vrátili jsme se na sever a nevím nevím jestli to je to pravé ořechové.
   Na soutoku s Aliakmonem a v klidu sušíme a koupeme se (je to první docela teplá řeka).
   Později dopoledne vyrážíme na přesun k “Rote Klamm”= Červená soutěska ležící asi o

	Venetikos sice neoplívá obtížnými místy, ale okolí má také zajimavé.

kilometrů níže na Aliakmonu. Cestou ještě zajíždíme na most zkontrolovat stav vody, jsme na vážkách, povodeň zde snad není ale není s čím porovnávat, rozhodně nedostatkem vody trpět nebudeme.
   Nakonec pokračujeme dál podle původního programu. Místo, kde se začíná, se dost komplikovaně hledá a též se k němu komplikovaně přijíždí. Vzhledem ke skutečnosti, že Genčr tady byl před 5ti lety, cestu nalézá celkem rychle.
   A fuj tajbl ! Na místo přátelského Aliakmonu jak si ho pamatuje z roku 2000, se zase valí voda jak blázen. Je holt pěkný vedro a ten sníh taje a taje. Dáváme si vychladit piva a dvě nám hned uplavou – dneska vím, že to bylo varování bohu, ale tam nic netuše si uděláme značky u vody a večer dopíjíme místo piva Retzinu.