Vesnice nad kaňonem Mornosu připomínají spíše orlí hnizda.

Ráno se dobrovolně rozhoduji dělat řidiče, palec sice už tolik nebolí, ale hnis z něj stále teče a tentokrát i pod nehtem, raději to nebudu moc máchat. Mornos má docela slušnou vodu. Na horní tok naše skupina nemá, je to 7 km WW-V, údajně to má být jeden z nejtvrdších sjezdu v Řecku.
   Kamarádi vyráží na řeku, mělo by je čekat 12 kilometru dolní pasáže v nepřetržité trojce s asi 6ti čtyřkovými místy, já se pokouším něco nafilmovat pod mostem, žádná velká divočina to není, na kameře bude holt spíš jen navazování, táboření, nastupování, atd.
   Když mi všichni mizí za zatáčkou jdu k autu a vyrážíme s Lubošem, Petrem a Věrou hledat most, měl by být někde před vesnicí Lefkaditi, ale jak se k němu dostat a jestli tam můžeme i s vlekem to nikdo neví v „Greco“ je psáno že cesta je dost špatná a to po uplynulých zkušenostech s řeckými silnicemi nevěstí nic dobrého. Z výhledů asfaltové silnice lze celkem dobře přehlédnout

	Jarda si na Mornosu spravuje chuť po nedobrovolném vynechání Krikellopotamosu.

celé údolí, jen řeku lze dole jen tušit. Ve stráni je vidět hned několik cest vedoucích dolu od asfaltové silnice vinoucí po vrstevnici tak 200m nad Mornosem. Zda však vedou až dolu k řece případně k mostu to vidět není. Po poradě s mapou taky nejsme o moc moudřejší, je zde kreslená silnička vedoucí přes onen most, který hledáme, ale tuto cestu není nikde vidět. Oproti tomu lze zřetelně vidět asfaltku vedoucí v protější stráni v celé její šířce o poznání níže než silnice, na které stojíme, na naší mapě o ní ovšem není ani zmínka. Rozhodujeme se, že projedeme celou silnici až do Lefkaditi a prohlédneme všechny odbočky možná tam bude nějaký ukazatel.
   Jsme v Lefkaditi a ukazatel nikde, točíme auta a volíme první odbočku od vesnice, zdá se nejpoužívanější. U odbočky je místo, na kterém lze nechat vlek a druhé auto. Přestupujeme k

	Opět to stojí za to, nádherných 12 km   WW-III prokládaných čtyřkovými místy.

Lubošovy a s jedním autem jedeme na průzkum, silnice se klikatí v dost příkrých serpentýnách, jednou se i rozdvojuje, vybíráme si pravou odbočku pokračujeme dál. Samotným autem to nahoru stále půjde, ale s vlekem?!? Už vidíme řeku ale zároveň i farmu ve které jak se zdá cesta končí, no nic, otočíme a zkusíme to jinde, musíme se ale někde otočit, ještě kousek popojíždíme a v tu chvíli spatříme za farmou v listoví platanů, rostoucích na břehu Mornosu kus mostu.
   Jsme tady, musíme ještě projet kus cesty ztrácející se pod nánosem hnoje a jsme na mostě. Je to sice fajn most jsme našli ale neřeší to náš problém s vlekem to nahoru půjde jen těžko a vynést lodě na rameni je nesmysl. Věra navrhuje, že by se dalo zkusit vyjet na asfaltku, kterou jsme viděli ze shora ve druhé stráni. To by se dalo zkusit, protože o dalších 6 kilometrů níž má být

	Fantasie !! Né že by v Řecku nebylo teplo, ale 40°C teplá voda je super.

ještě jeden most, přes který bychom se mohly vrátit do Lefkaditi.
   Necháváme Petra s Věrou na mostě a jedeme na další průzkum. Cesta se vrací asi 500m proti proudu Mornosu a i když kvalita jejího povrchu je shodná, nepřekonává tak velký výškový rozdíl a po najetí na asfaltku schvalujeme její použití. Zbývá se ještě přesvědčit, že silnice opravdu navazuje na most popisovaný v průvodci (pokud tam opravdu nějaký je). Máme štěstí veškeré předpoklady se splnili a během patnácti minut přijíždíme zpět k odstavenému vleku a autu. Pomáhám Lubošovi připřáhnout vlek a sjíždíme dolů k mostu. Ještě asi hodinu čekáme než se ostatní přihrnou po vodě a moc si libují. popis prý odpovídá rychlá technická trojka s několika zpestřeními, třikrát prohlíželi, jedno místo bylo prý dost výživné, na celou pasáž potřebovali

	Památník krále Leonida a jeho tříset Sparťanů v Thermophylech.

asi 3 hodiny. Urodili se nám i nějaký noví čochtánci v podání Jéni a Járy
   Zdenda během navazování a současného oběda vyhlašuje koupání mužstva, je nádherný den jen voda je trochu studenější, nakonec přes veškeré odhodlání nenajdu v sobě moral k tomu, abych se celý ponořil do vody, prostě to nejde.
   Mornos rozhodně za to stál a vřele tuto řeku doporučujeme, čeští jezdiči by se v jeho horní části vyřadili do hallelujah. Je škoda, že voda na námi popisovaných řekách v této jižní oblasti odtéká o poznání dříve než v častěji navštěvovaných řekách na severu, podle neoficiálního zjišťování jsme byli první česká výprava, která tyto řeky sjela.
   Po této hezké řece jsme nabrali kurs na sever, opět musíme překonat horký masív "Misti" tentokrát máme šťastnější volbu, celá silnice je vyvedena v celkem slušném asfaltu. A s jen asi tří

	Večer, nedaleko Meteory, nacházíme místo k táboření opět u řeky.

kilometrovou zajížďkou zastavujeme v Thermophylech. 200 metru vpravo od dálnice je mocný 40° teplý pramen. Kdo že si vymyslel to povinné koupání v ledovém Mornosu !?! Po 10ti dnech stanování a oplachování se vřele doporučujeme minimálně hodinovou koupel, stejně tak jako návštěvu 500 metru vzdáleného pomníku krále Leonida a jeho 300 Sparťanů, kteří vzdorovali 3 dny perskému vojsku o síle prý 1.7 milionu vojáků a zde posléze do jednoho padli. Jedná se prosím o spartského krále z roku kolem 500 pž.n.l., nikoliv o generálního tajemníka CCCP Brežněva, ten prý padal po třech dnech pití vodky.
   Večer ještě dojíždíme asi 20 kilometrů před Meteoru a táboříme na břehu xxxxxxx poblíž velice zajímavého historického mostu.
   Mornos zdolali: Toníček C1 / Vydra K1 / Kájín C1 / Jára C1 / Genčr K1 / Zdenda C1 / Jéňa K1 / Kopejda K1 / Nahym K1 / Jarda C1.