Gymnasion se vztyčenými sloupy Athénina chrámu v Delphi.

Po ránu dojíždíme k soutěsce na říčce Inachtos má to být 6 kilometrů kontinuální WW-IV. Jdeme se na ni podívat, prodíráme se dokonce asi půl kilometru kozí stezkou po pravém břehu nevypadá to až tak obtížně, po včerejšku se ale do toho nikomu nechce, jsme stahaní a včerejší popis mluvil o WW-III se čtyřkovými místy, tady je psáno o něco víc a opět soutěska je sevřená ve skalním masívu bez jakékoli možnosti úniku. Jedinej kdo má na to moral je Jarda (včera se chtěl ulejt na orinoku a tak odpočíval, jel jen dva kilometry Karpenissiotisu). Nakonec stejně nikoho nesežene.
   Odjíždíme proto dál do hor, s úmyslem dostat se přes hory na řeku Mornos, ale na radu místních od našeho pošetilého záměru upouštíme, neb kvalita silniček je více než horská. Vzhledem ke ztrátě času a ke všeobecné únavě – ten Krikellopotamos nás fakt stál hodně sil

	Pravda, skopové bylo trochu studenější i přes to jsme si příjemně užili závěr kulturně odpočinkového dne.

- jsme se rozhodli dát našemu výletu též kulturní punc ve formě návštěvy Delphi.
   Doražíme sem odpoledne a co vidíme, řečtí bohové nám nejsou nakloněni a vzhledem k aktuálnímu termínu řeckých velikonoc je hlavni areál uzavřen. Takže shlédnem trosky Apollónova chrámu zvenčí, naštěstí aspoň dolní část, kde byl Gymnasion a Athénin chrám, je otevřena. Po 2 hodinách uznáváme, že naše duše doznaly kulturního zušlechtění a ušetřený peníz za vstupné lze vyměnit v taverně za skopové, řecky salát a víno, což také k večeru po dobrodružném překonání dalšího horského masívu, činíme ve vesničce Lefkaditi (námi zvanou Levsráti) už nad řekou Mornos.
   Bylo to velice příjemné posezení. Pravda, skopové bylo trochu studenější (měli jsme tady být v poledne kdy vrcholily oslavy pravoslavných velikonoc) i přes to jsme si příjemně užili závěr kulturně odpočinkového dne.
   Musíme odjet už se připozdívá a musíme ještě někde nalézt místo k táboření. Naštěstí to není

	Večer se daří najít nádherné tábořiště na louce u ořechového sadu, hory porostlé píniema, pod námi šumí Mornos.

nic složitého. Daří najít nádherné tábořiště na louce u ořechového sadu, hory porostlé píniema, pod námi šumí Mornos a nahoře zase všude sila sněhu. Je to zkrátka paráda a po dnešním odpočinku je i večer nějak veseleji než normálně, snad to má na svědomí celodenní zvýšená konzumace alkoholu.
   Bohužel musím vyrušit Vydru a požádat ji o drobnou operaci palce, už to není únosné a začíná se zřetelně objevovat ložisko zánětu. Za všeobecného zájmu téměř všech účastníků výpravy se „jen mírně indisponované“ Vydře se daří ložisko otevřít a vymačkat dost velké množství hnisu. Je pravdou že během této operace mám co dělat abych si nepřebarvil trenýrky, snad to už bude dobré. Takhle by pro mne vodácký program asi musel skončit.
   Večer opět sedíme u ohně a daří se nám udržet náladu celého dne.