Probuzení do kalného rána, využíváme sanatorijní hygienické zařízení, vaříme v altánu a v

se odjíždí podél Prutu. Prohlížíme nejdříve soutěsku a potom i vodopád na konci plánované trasy. Vyjíždíme proti proudu asi 8 km. Na vodu jdeme téměř všichni, je zima a sychravo. Prut je vodnatý a studený, odhadujeme to na 40 až 50 kubíků. Jedeme společně asi 5 km až do Jaremči a tři stateční (Jarda, Sádlo a Kájín mladší), pokračují soutěskou. V soutěsce se setkavají s Ukrajinskými vodáky na velice zajimavých plavidlech, dva nafukovací válce spojené duralovou konstrukcí a místo pádel přitesaný smrček s kusem duralového plechu jako listem. Rozhodně jim však neschází odvaha a je vidět že s tím umějí. Ono to asi nebude mít špatné vlastnosti, když se to ve světě chytá jako "kataraft". Pod Jaremčou na ně čekáme, Jarda Kučera utržil v boji drobné zranění na ruce.

odjíždíme přes Vorochtu proti proudu Prutu do hor. Ve Vorochtě je pěkný skokanský areál tří můstků. Přes hory a doly do údolí řeky Čeremoš. Kraj kolem je krásný, podobný našim horám, vedle výstavných domů i obydlí připomínající spíše chatky. Sjíždíme k Čeremoši, jedeme jej asi deset kilometrů. Je rychlý a vodnatý, jede to jako pražská tramvaj. Kolem 17.00 končíme a projíždíme město Gorod (viz hlava XX Major Major) do Kosiva, kde nocujeme na bývalém plaveckém stadionu. Jeho sláva odešla se sovětským zřízením a plavecký sport místním asi neschází. Podezřívám je, že zde úspěšně pasou krávy. Večer pijeme grog a pár kamarádů přichází do Romela na kus řeči. Usínáme kolem 11 a máme toho za celý den dost. Venku je chladno, občas poprchává a domácí cosi oslavují - možná opožděné čarodějnice.