Středa, 6.5. 1998

 6:45 hod

Vstáváme neochotně v 6:45. Chvílemi svítí i sluníčko. Místní čas je o hodinu posunut dopředu, my jedeme na náš. Děti jdou do školy na devátou a my se vracíme pár kilometrů zpět do "sela Sokolovskie", kde je poutní místo. S obdivem procházíme řeckokatolický chrám plný maleb, obrazů, praporců, stříbrných konfet a zlata. Chrám je starodávný, ale má novou plechovou střechu, natřenou na stříbrno. V mohutné vstupní zdi je sedm zvonů zvonkohry s největším uprostřed. Opodál stojí socha ztepilého vojína, ochraňujícího krásnou mladou ženu s dítětem. Projíždíme poslední výběžky hor,

 v 9:40 hod

Budiliv s chrámy spěti věžemi a železnicí. Přejíždíme Prut a po 35 km přijíždíme do Černovců. Nakupujeme vodku a chléb za dolary. U řeky Prutu vidíme ohromné tržiště, mají zde dnes údajně svátek svatého Jiří. Domy podél silnice se zelenými ploty a modrými vraty. Ve čtvrt na jednu přijíždíme na parkoviště před hranicí. Je tam ekologický koutek s nájezdem a pod ním zčernalá země od vyjetého oleje. Pepíček Beneš rychle pozře plechovkového lososa a utíká se umýt do velké louže, ztrácí rovnováhu a ocitá se v pozici ležmo-rozkročmo-rozpažmo nad mastnou a hlubokou ukrajinskou louží. Řádně vymáchán se s pomocí kamarádů a za asistence všech účastníků myje "na adama" z poskytnutého kanystru. Ostatní vše radostně komentují-kamarádovo neštěstí, největší radost vodákova.

 Ve 12:40 hod

ukrajinsko-rumunská hranice. Vyjma pářících se psů a postávajících úředníků žádný provoz. Nejdříve absolvujeme připouštěcí fázi. Milice u první závory chce koncesi k čemusi, u dalšího, tentokráte celoželezného plotu vyplňuje vedení jakési prohlášení a na dalším postu uplácí dvěma pivy "ekologičeskoje" razítko. Přistupují další dva a chtějí přibližně totéž, jako ti před tím.

 Je 14:15 hod

ale k vlastnímu odbavení jsme se zatím nedostali. Z autobusu do autobusu, na odbavení do haly, do autobusu pes zdali nemáme drogy, zpět do autobusu, rozhněvali jsme "načalnika", hrozí že nás odbaví až další směna po 20. Hodině. Je třeba pít pivo a vydržet. Shromažďujeme se opět v autobuse,

 v 15:20 hod

nám úřednice sbírá pasy, říkáme jí "ostorožno", aby neupadla přes "žrací bedny".

 Je 15:30 hod

stojíme pod střechou na odbavišti a čekáme.

 15:35 hod

- konečně odjíždíme do rumunské části Hranice - 30 metrů široký pás, dráty na obou stranách, hluboký komunismus.

 V 15:40 hod

rumunská strana hranice. Kdosi vlezl dovnitř a uznale konstatuje, že kamarádi hrají mariáš. Na dotaz jak mluvíme, odpovídá Charita lapidárně "Petrochorvatština". Holky v uniformách vypadají daleko více k světu než Ukrajinky na druhé straně. Rumuni chtějí do Evropy a je to na jejich přístupu vidět.

 V 16:02 hod

odjíždíme z celniště, ale jenom k závoře. Hledá se jakýsi papír, chtějí nějaké peníze za zdvižení závory, asi to stou Evropou nebude až tak horké.

 16:20 hod

konečně opouštíme rumunskou hranici. Rumunské nápisy FAST FOOD, COCA COLA atd., jsme v Rumunsku, jedeme na řeku Sučeavu. Cestou nás ještě Bordeli stačí informovat o detailech přechodu hranice. Tranzit přes Ukrajinu může být pouze tři dny, my jsme se zdrželi, neboť soustředění na řece Čeremoši bylo o den odsunuto, proto jsme tranzit přetáhli. Dále se s překvapením dozvídáme, že více razítek na vstupu na Ukrajinu máme v pase proto, že jsme jeli z Užhorodu na Slovensko po vodě a pak znovu zpět. Bůh ochraňuj Ukrajinu před jejími úředníky.

 V 17:14 hod

po obtížné jízdě rumunskými příhraničními silničkami přijíždíme opět k Ukrajinské hranici a štětovaná cesta zde nadobro končí. Začínáme pomalu chápat veselost staříka, který se popadal smíchy za břicho když jsme jeli kolem něj. A tak se opět téměř ocitáme na Ukrajině. Vypřaháme vlek a jedeme sním ručmo čtvrt kilometru zpátky, děda se stále směje, teď ostatně víme proč. Kolem půl osmé večer nás již asi potřetí stavějí vojáci ( Vulma) a odmítají nás pustit v noci dál do hor. Bordeli je přijat do stavu Rumunské armády a místo něj s námi pokračuje ztepilý voják. Otáčíme nad mostem a s jeho pomocí odstraňujeme část plotu u školního pozemku. Rozbíjíme stany mezi dvěma školními budovami. Po večeři je v Romelovi večírek s grogem. Povídají se řeči o vodě, o cestách, pomlouváme kamarády kteří nejsou s námi. V půl dvanácté toho máme dost a jdeme všichni spát.