aneb
Slovensko - Ukrajina - Rumunsko - Maďarsko - Slovensko
Kolínští účastníci: Jitka Štěpánková, Jarda Kopejtko, Libor Klíma, Zdeněk Světlík,
Jaromír Dajbych
Čtvrtek, 30. 4. 1998
Ve 13.45
přijíždíme pro Slona do Čáslavi, samozřejmě s malým zpožděním.
Stavujeme se v Hoře a nakládáme skrovné zásoby pro 5 osob jedoucích na konec
světa na 14 dní. Řídí Hela a přívěs je opravdu naplněn po okraj. V půl čtvrté
dorážíme na loděnici a nastává standardní situace. Ptám se Zdendy zda má klíče
od ARA a on opáčí, že jsem je měl přivézt já. Po malém rozladění jede pro klíče
do krámu, překládáme zásoby i bagáž a Stříbro nás veze na loděnici Konstruktivy
do Prahy. Deset minut před šestou tam po krátkém bloudění v oblasti Modřan
dorážíme. Připadá mi téměř stejně velká jako Wilsonovo nádraží. Do autobusu
nakládáme 8 sektorů piva Staropramen, asi 60 konzerv v pytli a další drobnosti
včetně našich maličkostí. Zjišťujeme, že vedení expedice (to je asi ten
nejsprávnější název pro celý podnik) tvoří formálně Petr Charvát-Charita a
neformálně, avšak jak později zjišťujeme velice významně i Tonda Junek - Toníček
a Roman Bortoli - Bordeli.
18.00 hod
je plánovaný čas odjezdu. Zatím tato eventualita vůbec nehrozí. Začínají se
pozvolna kompletovat některé části vleku jako na př. mlhovka, správné koncovky
vzduchového rozvodu a snad i technický průkaz vleku. Oceňuji v duchu přítomnost
mobilních telefonů, bez nich ani náhodou. Z dlouhé chvíle si dáváme v kantýně
na horní palubě loděnice smažák a gambáč a připlete se k tomu i Zuzanka
Potměšilová s kamarády, narozeninami a sudem piva. Kolem půl osmé to již
opravdu vypadá na odjezd. Zdenda znalecky okukuje naložený vlek a jenom
aby řeč nestála konstatuje, že asi schází rezerva. Propuká pozdvižení,
o pomoc, což je logický, volá se telefonicky. Nakonec se demontují různá
kola z mnohačetného vlekového parku loděnice a vybírá se to nejsprávnější.
V devět večer je vše OK, zabíráme poprvé svá místa v zadní části autobusu
a vyrážíme na VOSTOK.
Cesta ubíhá noční zemí úplně fádně. Pospáváme, popíjíme, nějaké zápisné.
Slováci se ani neobtěžují na hranicích kontrolovat a my to zatím vůbec
neumíme docenit.
|