Sobota, 9.5. 1998

 7:45 hod

Vstáváme v 7.45, jdu se s Jardou Kopejtkem podívat dolů po řece, vaříme, bereme na to údajně minerální vodu ze skalního pramínku. Výživná polévka "Romania 98": vezmi dvě hovězí polévky a vraž je do tří litrů vody, zahusti nudlemi a přidej dle libosti dvě konzervy vepřové či hovězí. Podávej v kotlíku pro šest osob. Sušíme hydro, stany balíme naopak mokré a

 v 9:20 hod

jdeme přímo u tábořiště na vodu. Říčka se od večera s vodou polepšila, někde nahoře pustili asi turbinu. Nad námi modré nebe, kolem nás tisíc odstínů zeleně a řeka ve slunci plná stříbra. Něco jako vodácký sen. Jedeme asi 5 km WW3 a od soutoku ještě dalších 6 km řeky Ruscova. Projíždíme vesnicemi obývanými Ukrajinci a žasneme nad množstvím dětí. Žádné z nich zjevně netrpí obezitou. Jsou čisté a veselé a hlavně zvědavé. Jiťula dala 200m před koncem poslední nedobrovolnou koupel. Loď je odchycena poněkud níže po řece. Všichni se myjeme a zkulturňujeme za mlčenlivého přihlížení několika místních. Loučíme se s vodou , čeká nás dlouhá cesta přes Maďarsko a zbytek Československa domů. Něco po poledni hlásí Toníček, že jsme jeli celkem 14 řek a na nich 106 km. Ve dvě odpoledne přejíždíme Tisu a ve třičtvrtě na tři zastavujeme, abychom neublížili několika koním, kteří klusají v poklidu a očividně sami po státní silnici. Potom už jenom nahoře na sedle zážitek s folklorním souborem na sobotním výletě. Zastavuje vedle nás, sledujeme ukázku lidového tance s doprovodem kytara, housle, bubínek. Dostáváme pálenku, dáváme pivo. Vjíždíme do roviny a v autobuse propuká pravý kolínský "večurek", který nepřeruší ani přechod rumunsko-maďarské hranice v Petea. Kolem desáté večer zajíždíme kdesi u Debrecenu v Hortobaďské pustě na parkoviště. Je tam pravá maďarská czáka, studna s vahadlem a okovem a také pár laviček. Spíme porůznu kolem autobusu, nevaříme, strava byla cestou přes den a to převážně tekutá. V noci je permanentní neplacený koncert tisíců živočichů z blízkých mokřin, žáby kvákají v tisícihlavém sboru, kukačka odpočítává léta, tu a tam ponocující komár. Měsíc svítí jako lucerna a nepohne se ani lístek.