Sobota, 2.5. 1998  Ráno,

druhý máj je lásky čas, Hynku, Viléme, Jarmilo, v osm přijíždíme znovu na přechod Ubĺa, kde se snad mezitím vyměnila směna strážců Ukrajiny. Slováci nás promptně odbavují, Ukrajinci, aby zabránili zprznění své země, tvrdí, že musíme složit celní jistinu za lodě, které odhadují na 1500 US dolarů. Sbohem Ukrajino, čeká nás náhradní program v severním Rumunsku. Vracíme se stejnou cestou ze severu na jih, ale nikdo z nás neodhadl Charitu a Tondu. Znovu odbočujeme na Vyšné Nemecké, znovu odbavení na slovenské straně, celkem rutinně překonáváme celní i pasové odbavení na ukrajinské straně. Nastává finále a vedení se vydává na Nr.17.Tam prohlašují staršímu pánovi na kamionové dopravě, že jsme si na EMBASSY OF REPUBLIC UKRAINA ve Vídni telefonicky ověřili, že ustanovení o vlecích platí až nad 3,5 tuny. Úředník zmaten a usvědčen z neznalosti vlastních zákonů a po několika telefonátech na němá čísla kapituluje. Tonda vychází s palcem nahoru a naše mohutné "hurrah" oslavuje vzápětí průjezd poslední (asi patnáctou) závorou na teritorium suverénní republiky Ukrajina. Další cesta je téměř monotónní, Užhorod, Perečín, Turja Poĺjana (Turja nemá vodu), Velká, Malá Pinyje opět bez vody, dále na Latoricu a konečně na vodu. Jedeme ve dvou skupinách ke čtvrtému mostu (Nelipino). Obtížnost ZW až WW1 (někteří tvrdí i více). Potíž ovšem nastala vtom, že skupina dvě má specialisty pouze "na čtení". Namísto u mostu číslo čtyři je k večeru odchytáváme u mostu číslo sedm (gorod Svaljava). Kamarádi jsou tak rozparáděni vodou, že mají značné obtíže s výstupem na strmý břeh. Některým poskytujeme i házečku. Den končí téměř idylicky noclehem ve vybité restauraci TISA před městem Chust. Spíme v 1. patře v jakési jídelně Místnost je dobře větraná, toaleta na ploché střeše vedle. Celý ansámbl hlídá pilně, včetně vleku s loděma, ukrajinský mládenec se třemi malými psíky. Opodál teče TISA, někde na jejím dně hrob "Attily -biče božího", občas se objeví ve vybitém okně i hvězdy. Vaříme po skupinkách ale ohlášený "večurek" nemá tu správnou sílu, v půl jedenácté ztichne i kytara. Jsme všichni zdravě unaveni a usínáme brzy.