Pátek, 1.5. 1998

 Je 7 hodin ráno

a my lezeme do gumy na Podbánsku. Belá nemá příliš vody a o to je studenější a o to více stromů v ní leží. Jedeme celkem bez větších potíží (až na ty stromy ovšem) až k ústí Ráčkového potoka.

 V 10.45 hod

odjíždíme směr Vyšné Nemecké, hranice Slovenska a dálného východu.

 V 15.00 pátek 1. května

jsme na ukrajinsko-slovenské hranici. Slováci tady mají pro autobus s vlekem téměř nejetelnou šikanu. Šofér Ivoš to ovšem řeší s nadhledem.Sbíráme pasy, Tonda s Charitou je předávají úředníkovi, pak nám je zase vrací a na povel všichni vystupujeme a procházíme architektonickou nesmyslností, které říkají odbavovací hala, opět nastupujeme a odjíždíme na ukrajinskou stranu v dobré víře, že vše jde dobře.

Ukrajinci jsou naším příjezdem viditelně zmateni, neboť nás nemohou zařadit do žádné obecně jim známé kategorie pasantů. Autobus s vlekem plným záhadných věcí, kterým ti cizinci říkají lodě, vzbuzuje jejich oprávněnou nedůvěru. Charita předkládá hrdě náš VOUCHER, stvrzující že máme na Ukrajině zaplaceno předem to i ono, vyrobený poctivě a pravý jako falešná pětka. Hraniční úředníci Kyjevské Rusi prohlašují, že voucher musí mít každý z nás což hravě vyvracíme, že musíme mít jiné zdravotní pojištění, to pravé pro Ukrajinu-problém řeší vedení a všechny nás znovu pojišťuje, odbavují nás celně i pasově a posílají do"dvěr Nr.17". Máme vlek a spadáme tudíž pod jurisdikci kamionové dopravy a povolení nám tudíž musejí dát i oni. Ale nedávají! Jízda autobusem s vlekem ( a to i malým), je na Ukrajině vyloučena. V Kyjevě zjevně neúřadují, aby ten spor rozhodli, je "prazdnik pervogo mája" a my se v 6 hod. odpoledne vracíme zpět na Slovensko. Na radu ukrajinského celníka jedeme na druhý, severnější přechod Ubľa (asi 30 km), kde se neprovozuje kamionová doprava. Kolem sedmé hodiny navečer, ještě za světla, dorážíme k přechodu, projíždíme slovenskou částí a stavíme se před elektronickou závoru na ukrajinské straně. Závora bliká, ale nefunguje. Přejíždíme do druhého pruhu, závora nebliká, ale funguje-ručně ovšem. Ukrajinci opět zmateni divně vyhlížejícími cizinci prohlašují, že u nich mohou přes hranici pouze linkové autobusy. Tonda i Charita se snaží prosadit poněkud zvýšenými hlasy, ale evidentně bez naděje. Ivoš ztrácí nervy a sám otáčí autobus na znamení naší prohry. UKRAINA TERRA PROHIBITA.

 21:00 hod

Přespáváme u pumpy ve stavbě asi dva kilometry od hranice. Úmysly vedení jsou nejasné, vypadá to na slovenské řeky nebo Polsko.