Den který celý trávíme v autech na cestě do Bulharska.
   Jen s krátkými přestávkami zdoláváme cestu delší než 1300km tak abychom před setměním překonali Dunaj a tím i Bulharské hranice.

	Po rozednění narážíme na to čemu jsme se chtěli vyhnout - Rumunské silnice.

   Silnice za Temešvárem je jedno velké téměř nepřetržité staveniště. Pravda je že od loňska je zde vidět kus práce.
   Ovšem na novou opravenou a celistvou silnici naražíme až odpoledne po přijezdu k Dunaji. Celé dopoledndne se tak snášejí nejrůznější kletby na hlavy jak Rumunů tak i Nahyma který se vzadu v autě snaží být menší a menší.

	Okolo deváté hodiny zastavujeme na nám už známem placku.

   Spíš náhodou než úmyslně zastavujeme na místě kde jsme loni při cestě zpět vařili snídańo-oběd.
   Čas je zhruba stejný proto i teď se vaří první teplá přídělová strava a konečně po hektickém odjezdu trochu v klidu urovnáváme věci v autech tak abychom se v nich mohli zabydlet na následujících 16 dní.
   Zbyde i trochu času na odpočinek a narovnání těla po celonoční jízdě z Čech.

	Dva spojené mohutné trajekty zajišťují přepravu přes Dunaj.

   V zhledem k tomu, že hodláme s vodáckým programem začít v pohoří Stará Planina mužeme zkusit i jinou cestu. Jedme tak přez město Crajova k hraníčnímu přechodu a trajektu Beket-Orjanovo.
   Představa je, že zde bude menší provoz a levněji. Avšak dřív než spatříme Dunaj, zastavujeme na konci dlouhé kolony kamionů.
   Naštěstí coby osobní doprava máme přednost a můžeme tak najet hned na první trajekt, levnější ovšem neni.

	Úmorná cesta je za námi Bulharsko máme na dohled.

   Těsně před setměním konečně překonáváme Dunaj. Na Bulharské straně nás ovšem čeká fůra úředních formalit které nejdou tak rychle jak bychom si představovali.
   Než si tak ještě stačíme vyměnit peníze máme noc na krku. Už za tmy se snažíme cestou najít nějakou hospodu, což se nám daří až v městečku Biala Slatina. Zato nám zde i přez pokročilou dobu nabízejí i něco dobrého k snědku.