Času máme dost, sice chvilku ztratíme ranní opravou předepsaného osvětlení vleků a aut, potřebujeme to všechno uvézt alespoň do přijatelného stavu.
   Máme ještě v záloze několik tipů na nějakou klidnější vodu poblíž náší cesty k domovu. Postupně však škrtáme jednu řeku za druhou, neni voda.
   Teprve poslední možnost řeka Lom, vypadá velice zajimavě a vody je také dost. než se však rozkoukáme, někde nahoře na přehradě vypnou vodu a je vše vyřešeno.
   V poledne se zastvujeme ve městě Belogradčik. V okolí je spousta skalních útvarů a celé oblasti vévodí mohutná pevnost.
   Na pozdní oběd či předčasnou večeři se zastavujeme v restauraci u benzinové čerpací stanice.
   Než ve Vidinu se soumrakem najedeme na trajekt přez Dunaj, stihneme si prohlédnout i zdejší pevnost a stavit se na posledních nákupech.

	Poslední ráno v Bulharsku a poslední příprava jídla před cestou domu.

   Bulharsko se s námi loučí konečně trochu slušnějším počasím, je krásně a i v noci se oteplilo.
   Nikam nespěcháme, včera jsme si udělali trochu rezervu a tak po snídani dáváme trochu do pořádku předepsané osvětlení, které nepřetržitě stávkuje. Rozbité silnice nesvědčili hlavně žárovkám, kterých jsme museli průběžně vyměnit asi šest. Ale i uklepané dráty a zkraty, zkrátka docela zábava.
   

	Lom - Před dvaceti minutama tady tekla krásná voda.

   Cestou hledáme ještě nějakou hezkou vodu kterou by jsme mohli dát třeba jen pro zápis čárky.
   Zastavujeme se u řeky Ogosta, ale vody je opravdu málo a navíc je to jen líná jednička rozlitá ve štěrkovém řečišti.
   Další řeka Lom je o poznání zajimavější, vody je také dost jen policajti kteří tu hlídkují nás varují před něčím na řece (moc jim nerozumíme).
   Jedeme proto na prohlídku řeky, když se vrátíme voda už neteče. Teď teprve chápeme co nám policajti chtěli říct.

	Belogradčik - Místo poslední řeky se kocháme nad krásami skalního města.

   Už u řeky Lom se tu a tam oběvují zajimavé skalní útvary, cesta k městu a pevnosti Belogradčik je tak plná zastávek na fotografování.
   Ovšem dost zbytečných, protože vlastní skalní město je opravdu nádhérné a fotek které tady každý naseká se nejde dopočítat.
   Dávame si asi dvouhodinový rozchod což na velikost skalního města a pevnosti není mnoho.
   S Jéňou a Bárou chceme pevnost obejít dokola což ovšem nejde a návrat je podstatně delší než plánovaná vycházka.
   Nejsme ovšem jediný kdo má zpoždění.

	Belogradčik pevnost - Místo které budovali Římané, Bulhaři i Turci.

   Strategické místo využívali už staří Římané, ve středověku Bulhaři a později Turci. Pevnost posloužila ještě v roce 1885 během srbsko-bulharské války. Jak zde šla historie, dokládá trojí opevnění. Dvojí vnější vybudovali Osmané, kteří na téměř pět set let začlenili Bulharsko do své říše. Ještě před nimi však postavili hradby na obranu města Bulhaři.
   Když dosáhnete nejvyššího bodu pevnosti, je vám jasné, proč bylo místo k její výstavbě tak výhodné. Lze odtud přehlédnout krajinu od vrcholků Staré planiny na jihu až po pohoří Karpaty na východě.

	Vidin - Pevnost tentokrát na břehu Dunaje.

   Na pozdní oběd či předčasnou večeři se zastavujeme v restauraci u benzinové čerpací stanice u hlavní silnice před Vidínem.
   Trochu bloudime když si ještě zajíždíme ve Vidínu prohlédnout pevnost Baba Vida. Prý nejlépe zachované středověké opevnění v Bulharsku. Vybudované v období od 10. do 14. století v místě které dřív využívali již Keltové i Římané.
   Ve městě se ještě krátce zastavujeme teď už opravdu na poslední nákup.

	Vidín - Vejlet definitivně končí najíždíme na trajekt přes Dunaj.

   Hned kousek za městem vjíždíme do terminálu k odbavení na trajekt. Musíme však půl hodiny počkat protože na právě odjíždějícím prámu je místo jen na jedno auto.
   Čékání nám znepříjemňují mračná komárů a také požadovaný polatek za překonání asi 700metrů široké řeky tady necháváme v přepočtu víc jak 4 500,-Kč. Opravdu výnosný podnik.
   Pravdou je že platíme na halíř stejně jako v Oryahovu kudy jsme do Bulharska přijeli.

	.

   Během plavby na trajektu se začíná stmívat. Začíná tak nezáživná a unavná noční jízda k domovu. Jedeme nonstop jen se zastávkami po dvou hodinách na vystřídání řidičů.
   Okolo druhé hodiny ranní zastavujeme v místě kde jsme odpočívali cestou do Bulharska.
   Spacáky rozbalujeme jen tak na plachtu do trávy a snažíme se využít každou minutku do časného raního budíčku.