Po ránu vyrážíme k dalšínu přesunu směrem k řece Struma. V Plánu je její levostranný přítok Džerman.
   Trochu bloudíme a k řece se přblížíme až v Dubnici, kde jsme měli končit. Zpětná zajížďka, kterou absolvujeme, je zbytečná, vody je málo.
   Volíme tedy raději jistotu a jedeme k Rilskému Klášteru a stejnojmnné řece, kde by mělo být vody dost.
   Prohlídka kláštera není dlouhá Rilská řeka čeká. Od kláštera je to s vodou taky špatné a tak bereme zavděk lehčím úsekem z Rily do Porominova.
   Času je ještě poměrně dost. Jedeme se proto podívat ještě k Elešnici. Bohužel zbytečně - vody málo a navíc nás na řece nic nenadchlo.
   Je okolo čvrté odpoledne když definitivně končíme veškeré snahy o nalezení vhodného vodáckého terénu a nastupujeme do aut na cestu směrem k domovu.
   Celé odpoledne vyhlížíme podel silnice nějakou restauraci, až když už jsme asi 150km za Sofií a téměř před soumrakem, oběvujeme vhodný motorest. Tábořiště nácházíme hned o 2km dál.

	Místo suchého Džermanu navštěvujeme Rilský klášter.

   Po ránu vyrážíme k dalšínu asi 80km dlohému přesunu směrem k řece Struma.
   Trochu bloudíme a k plánované řece Džerman se přblížíme až v Dubnici kde jsme měli končit.
   Genčrovi se to zdá jetelné a proto točíme zpět. Zajížďka je ovšem zbytečná, vody je málo.
   Po poradě nad suchým Džermanem se raději rozhodujeme pro jistotu a otáčíme se k Rilské řece a přilehlému klášteru.

	Rilský monaster - Největší klášter a duchovní centrum Bulharska.

   Stejně tak jako loni nemůžeme vynechat Rilský monaster. Největší klášter a duchovní centrum celého Bulharska.
   Je to impozantní areál budov sevřený v úzkém horském údolí nad Rilskou řekou. Vše je bohatě zdobeno freskami.
   Nejsem asi příliš kulturní člověk, protože nejvíc ze všeho jsem se zajímal o již nepoužívanou, dost ponuře vypadájící černou kuchyni a plastickou mapu Rilského pohoří, vystavenou v podloubí.

	Žádný půšvih - Policie nás pouze upozorňuje na jez v Porominovu.

   Po návštěvě kláštera a krátké zastávce v Rile odvazujeme na mostě těsně pod městem.
   Trochu nás vyplaší příjezd policejního auta, zvlášť když zastaví a začnou nám něco vysvětlovat.
   Po domluvě která nebyla až tak jednoduchá, jsme pochopili, že nás jen upozorňují na nebezpečný jez Porominovu.
   Varovat nás ovšem měli už loni, dřív než jsem si tam na pražcích se šrouby šeredně natloukl, teď nám neříkají nic co bychom nevěděli.

	Rilská řeka - Vody je podstatně měně než loni, ale o to je to zajimavější.

   Vyrážíme na Rilskou řeku, vody je oproti loňsku podstatně měně. Což ovšem bereme s povděkem, loňský splachovák byl víc nebezpečný než technicky náročný.
   Letos si to zde krásně užíváme, voda v zatáčkách netáhne tolik pod podemleté stromy, přesto o raft nebyl žádný zájem, holt si lidi pamatujou.
   Je nám líto když mijíme most ve Stodu víme že to nejhezčí je už za námi.

	Rilská řeka - Končíme u mostu v Porominovu, nad nebezpečným jezem.

   Od Stodského mostu je řeka už přímější přesto i zde překvapuje a je to příjemné svezení i dál.
   Jedeme až k mostu v Porominovu. Končíme těsně nad jezem na který nás upozorňovala policie v Rile.
   Nějaký dobrák tu vymyslel že se vybuduje jez z železničních pražců, ovšem vykašlali se na to aby odřezali šrouby k upevnění kolejnic.
   Nejhorší je že pomalu 10cm vysoké šrouby nejsou ve vodě vydět a z nevinného jízku je nebezpečné struhadlo.

	Rilská řeka - Lide jsou všade v pohodě a velice příjemní.

   Čekání na skupinu číslo dvě se trochu protahuje. Ten kdo je rychlejší stíha i jedno pivko v hospodě na druhé straně mostu.
   Přestože jsme dnes už stihli klášter i řeku je ještě dost času, abychom mohli pomýšlet na dálší řeku a tak se bez velkého zdržování vydáváme na dálší cestu.
   Jedeme k Elešnici k řece kterou jsme měli v plánu navštívit už před téměř čtrnácti dny, kdy jsme tudy chtěli přijet cestou přes Srbsko.

	Ať vymejšlíme co chceme voda tady už neni, obracíme tedy k domovu.

   Když přijedeme k Elešnici čeká nás zklamání. Vody není moc a navíc i řeka se jeví dost nezáživně.
   Otáčíme tedy už definitivně na cestu k domovu s tim že pokud nalezneme nějakou přijemnou říčku na severu Bulharska budeme mít čas se tam zastavit.
   Mým omylem jedeme jinou cestou než která byla v plánu, což si při první zastávce hned hezky schytám.
   Na večeři se zastavujeme až téměř před soumrakem v motorestu asi 150km za Sofií. Tábořiště nácházíme hned o 2km dál.