Ráno se vracíme zpět k horskému středisku Jundola a zde odbočujeme k jezeru Belmeken.
   Už během cesty se oběvují velké plochy pokryté sněhem a u jezera už sněhové pláně převládají, jediné co zde naznačuje příchod jara je velké množství modrých květů Šafránu.
   Co jiného nás může napadnout než se slouznout po sněhu v kajaku, stačí si jen vybrat vhodný svah.
   Po té co se všichni vyblbnem, pokračujeme v cestě k řece Marici. Cesta je však docela náročná.
   Marica vodu má ale neoplívá čistotou přesto jedeme. Končíme jak jinak než u motorestu v Gabrovici.
   K večeru dojíždíme na tábořiště u soutoku Černého a Bílého Iskaru.

	Jezero Belmeken - Umělá přehrada ve vyšce víc jak 2000m.n.m.

   Po celý zájezd máme snahu jezdit jinými trasámi než loni a obměnit tak co nejvíce zájezd.
   Při pohledu na mapu se nabídla cesta okolo jezera Belmeken. Pravda silnice vyznačená na mapě není značena jako hlavní, ale za pokus to stojí.
   Ovšem hned po několika kilometrech od odbočení v Jundole nás zaráží množství sněhu ležícího v okolí silnice a to nemluvím o tom co nás čeká u jezera!?!

	Takového sněhu jsem nezažil při lyžování natož při vodácké výpravě.

   Na sandále a trička s krátkým rukávem to tady opravdu není. Navíc zde docela nepříjemě fučí.
   Jediné co zde naznačuje příchod jara je velké množství modrých květů Šafránu.
   Urychleně hrabeme v autech a hledáme nějaké teplé oblečení.
   Jen co se trochu zahřejeme, už se vymejšlej ptakoviny.
   Co jiného můžeme vymyslet než snoowkayaking. Svahy od silnice k jezeru k tomu přímo lákají.

	Genčr - Hlavní strůjce tohoto podujatí.

   Hlavními strůjci tohoto blbnutí je Genčr a Jéňa. Prostě nedají pokoj dokud nezastavíme a nezkusíme.
   Nejdřív se diskutuje nad sklonem svahu a nad tím jak se může kajak rozjet. Stejně ale není co řešit a prostě se to zkusí.
   Místo je vybráno ideálně, sněhové pole končí travnatým protisvahem, na hladinu jezera se nemusí a ani mokré neopreny tak nehrozí.
   Díky tomu se nakonec necháme zblbnou a alespoň jednou se svezeme téměř všichni. Jedinej Bára se nenechá zviklat.

	Silnice od jezera Belmeken je naštěstí průjezdná.

   Máme víc štěstí než rozumu, když se nám touto silnicí podaří projet od jezera Belmeken do údolí Marice.
   Nejen kvůli velkému množství sněhu ležícímu v okolí silnice ale také závora až dole v údolí u hlavní silnice byla otevřená.
   Myslím ale že závoru by jsme něják vyvrátili nebo překonali protože zpět k jezeru víc jak 1500 výškových metrů bychom asi nejeli.

	Marica - Pod Kostencem řeka čistotou příliš neoplívá.

   Celý tento den se nechováme příliš rozumě a toto konání završujeme rozhodnutím zapsat si čárku na Marici.
   Řeka jako taková není sice nijak divoká ani nezáživná ale s její čistotou to je podstatně, podstatně horší.
   Nastupujeme pod Kostencem což není zrovna malé město a řeka dle toho vypadá. Celou plavbu se snažím vyhnout se všem vlnám a ujít tak nepřijemné spršce.

	Marica - Těsně před koncem v Gabrovici dosahuje řeka i WW III- .

   Pokud by Marica byla jen o něco čistější jednalo by se o docela hezkou řeku.
   Pod Kostencem teče v šírokém údolí mezi loukami a poly. Balvany či skální podloží se tady oběvuje jen sporadicky. Přesto není řeka úplně nezáživná.
   V závěru se údolí zužuje a Marica nabývá na obtížnosti, která místy přesahuje i běžnou dvojkovou vodu.
   U mostu v Gabrovici skončíme opět v motorestu, obsluha zde ale není nic moc.

	Večer trávíme na soutoku Černého a Bílého Iskaru.

   Odpoledne nás už čeká jen přejezd horského hřebene a přes středisko Borovec dorazit k Iskarům.
   Po předchozí skušenosti ze silnicí od jezera Belmeken riskujeme skoušíme projet z Borovce rovnou k Bílému Iskaru což se ná daří.
   Ušetříme tak trochu času. Na už z loňska osvědčeném tábořišti u soutoku obou Iskarů máme tak dost času na vybudování tábora i sehnání dostatečného množství dřeva, počasí ale opět nepřeje.