Raní vstávání v horském údolí není opět to z nejteplejších.
   Hned po ránu jedeme k Ardě těsně pod město Rudozem. Kde odvazujem a podruhé také nafukujeme raft.
   Končíme na začátku vzdutí přehrady Srednogorci. Sluníčko které se zde konečně po několika dnech ukazuje v plné síle nás přiměje ke kompletní důkladné hygieně.
   Čistě vykoupaný sedáme do aut k víc jak 250km dlouhému přesunu směrem k Dospatu a Čepinské řece.
   Až pozdě odpoledne zastavujeme u Dospatu. Množství popadaných stromů nás ovšem odrazuje.
   Tábořiště nalézáme na paloučku, hned vedle silnice, vysoko v horském průsmyku.

	Po ránu něco teplého a trochu tak rozehřát tělo po studené noci.

   Sychravé ráno v horském údolí má také své kouzlo. I když je potřeba navléknout teplou bundu.
   Klid narušuje jen hučící horská říčka a občas projíždějící auto po přilehlé silnici.
   Teplá ranní polévka + káva to je to co mě dokáže probudit navodit tu správnou pohodu.
   Představa další naší činnosti už tak příjemná není - čeká nás oblékání do mokrého neoprenu.

	Arda - Nasedáme na kraji města u čerpací stanice.

   V podstatě ještě ve městě nacházíme vhodné místo k nasednutí na horní úsek Ardy.
   Je krásný i docela teplý slunečný den, voda je na pohled čistá a množství plastů a jiného bordelu na březích je taky v přijatelné míře. Zkrátka opět pohoda.
   Řeka podle včerejšího průzkumu, provedeného z jedoucího auta, by neměla být příliš náročná.

	Arda - Nahym - Asi nejnáročnější peřej (viditelná ze silnice).

   Podle obrázků by se mohlo zdát, že Arda pod Rudozemí je náročná divoká voda.
   Opak je ovšem pravdou, peřejí je na celém úseku jen několik a převážná část plavby spočívá v pouhém houpání se, na ani ne dvojkových vlnách.
   Přesto nakonec nikdo nereptá a panuje vcelku spokojenost i na tomto úseku řeky.

	Arda - Vydra, Vašek, Hanka, Genčr, Milan, Malčik.

   Díky tomu že silnice v celé délce kopíruje řeku, máme dost času si vyhlédnout a obsadit vhodná místa k fotografování.
   Počasí nám konečně taky trochu přeje a díky následujícímu dlouhému a unavnému přesunu, při kterém nebylo co fotit, je tu, z tohoto dne, tolik docela hezkých vodáckých obrázků.
   Příjemné sluníčko spustí také spontální akci a během navazování všichni provádí důkladnou hygienu.

	Tábořiště nalézáme hned vedle silnice, vysoko v horském průsmyku.

   Čistě vykoupaný sedáme do aut a vyjíždíme.
   V blízkém Smoljanu se ještě zastavujeme ke krátké polední pauze a po té už následuje víc jak 250km dlouhý přesun směrem k Dospatu a Čepinské řece.
   Až pozdě odpoledne zastavujeme u Dospatu. Charakter řeky i množství popadaných stromů nás ovšem odrazuje.
   Tábořiště nalézáme na paloučku, hned vedle silnice, vysoko v horském průsmyku.