Ledovcový kar Bílého Iskaru. Tady už obtížnost opravdu vzrůstá s každým metrem.

  Je úterý, třetí den vodáckého programu a my hned ráno vyrážíme vzhůru podél Bílého Iskaru. Jediný popis řeky který se nám podařilo sehnat hovoří - obtížné a hodně z kopce. No prohlédneme a uvidíme.
  Na první zastávce dole pod vesnicí u mostu to vypadá jetelně, ve vsi zastavujeme u krámku kde doplňujeme zásoby chleba a Zagorky, ovšem veškerá snaha zjistit něco o řece se rovná nule. Z místa vysoko nad strží vidět nic není, jen to že dole něco teče. Další prohlídka u mostu nad vesnicí taky plavbu nevylučuje a tak pokračujeme auty až k první lávce naučné stezky. Tady už obtížnost opravdu vzrůstá s každým metrem, rozbíháme

	Na druhou stranu ještě že to drhne a brzdí, letíme totiž klikatící se řekou mezi vrbičkama.

se podél řeky jak mravenečci shánějící něco k snědku. Podrobný průzkum zhruba kilometrového úseku nás vede k přesvědčení že by se to dalo dát, začínáme proto odvazovat. Na vodu nás jde jen šest.
  Zbytek výpravy obouvá pohorky a chystají se na výšlap, údajně největším ledovcovým karem Balkánu. Po pravdě taky trochu váhám zda je rozumné pouštět se do něčeho tak náročného a neznámého.
  Jen co se stihneme rozloučit s pěšáky zastavuje u nás auto strážců Národního parku a na oplátku nás vodáky vyprovází o ten důkladně prohlédnutý kilometr níž, mimo národní park. Smůla měli jsme bejt rychlejší.
  Začínáme kousek nad asi 130cm vysokým jízkem který se za této vody nechá jet.

	Dojedeme až k chatě „Vada“. Jediná voda která zde teče je ovšem jen pramen u kterého plníme kanistry.

Řeka se pod parkem trochu rozšiřuje a slušelo by jí zde drobátko víc vody. Na druhou stranu ještě že to drhne a brzdí, letíme totiž klikatící se řekou mezi vrbičkama a za větší vody by se asi leckde těžko zastavovalo. U mostu nad vsí se koryto zužuje a následuje to co jsme si nahoře přáli, vody je víc, zastavit se skoro nedá, jen řeka je o něco přehlednější. Trochu nás překvapuje další asi metrový jízek který se docela snaží, ale nakonec nás pouští všechny. Jinak je ovšem celý úsek Bílého Iskaru okolo vesnice jedna fantasie. Jen by to mohlo být o něco delší. Ani se nenadějeme a jsme u dalšího mostu, kam ještě ani nestihli přejet auta, takovej to byl fofr.
  Vracíme se zpět do parku a než se vrátí pěší výprava stíháme ještě projít

	Jedeme to co už známe ze včerejška a můžeme doporučit pro další zájemce.

hezký kousek vyhlídkové stezky.
  Odpoledne jedeme zpět na Černý Iskar. Po včerejší a zkušenosti se chceme podívat ještě víš proti proudu. Láká nás popisovaných údajných 20km WW II i když dle mapy je to k chatě „Vada“ jen 8km (od rozcestí kde jsme včera začínali jen 4km) přesto se tam chceme podívat.
  Moral z nás vyprchává hned po pár stech metrech, cesta ač asfaltová je neskutečně rozbitá. Kdyby se dalo rozumě otočit tak hned od záměru upustíme. Takto jedeme ještě asi 2km kdy se konečně přibližujeme zpět k řece. Vody je dost, řeka se nezdá o moc obtížnější ale hned na dohled vidíme dost nepříjemné místo zapadané stromy a po kratším

	Od mostu u rekreačního střediska nad osadou Govedarci nasazujeme opět i raft.

průzkumu další.
  Vzhledem k tomu že otočit auta z vleky by bylo stále dost obtížné, dojedeme následně až k chatě „Vada“. Jediná voda která zde teče je pramen u kterého plníme kanistry, o řece se zde mluvit nedá, jen někde tak 1km pod chatou se stéká několik potoků.
  Po zralé úvaze se vracíme na rozcestí kde jsme začínali včera a opakujeme to co už známe a můžeme doporučit pro další zájemce.
  Táboříme na stejném místě jako včera, jen večůrek je ještě o něco náročnější.

Bílý Iskar - GPS souřadnice
Nástup - začátek Nár. parku	N 42 14 36.4	E 23 32 27.8	1238 m.n.m.
most nad vesnicí	N 42 16 18.0	E 23 32 13.4	1111 m.n.m.
Konec - most pod vesnicí	N 42 16 48.6	E 23 32 17.2	1074 m.n.m.
večerní tábořiště - soutok B+Č Iskar	N 42 16 54.6	E 23 31 48.7	1054 m.n.m.