Vstáváme okolo desáté hodiny, první pocity jsou dost negativní, vypadá to že z Belé nic nebude.

	Pozdní probouzení po noci probdělé díky slovenským celníkům.

Rychlá snídaně však vše mění a hlavní agitátor Zdenda získává rychle většinu našeho auta na svou stranu. A když velký zájem projeví i Kopejda je rozhodnuto že celá výprava odjede na Podbánské (taky se uvažovalo že tranzit pojede napřed do Bešeňoné).
Informace o Belé jsou dost rozdílné. Po předloňské lesní kalamitě, kdy vichřice pokácela větší část zdejších lesů, nevíme jak je řeka pročištěna. Podle dostupných informací se shodujeme že od Kokavského mostu je to jistota tady se prý už jezdilo loni. Z Podbánského nevíme – vyzkoušíme. Po příjezdu na parkoviště vyrážíme na průzkum dolů po proudu. Co dojdem a dohlédnem je řeka čistá, i stav na vodočtu je optimální. Není co řešit jedeme.
První necelý kilometr je pohoda, vody akorát. Pak to ale začíná, přijíždíme k první přehradě z

	Nakonec Belá vítězí nad únavou a nevyspáním. (Jarda)

naplaveného dřeva, a dál to vypadá jako by se sem nastěhovala celá kolonie bobrů. Každých 20 až 50 metrů když né hráz tak alespoň padlý strom. Okolním lesem přetahovat moc nejde a tak kombinujeme různé varianty překonávání překážek, někde přetahujem individuálně, jindy si musíme lodě podávat či posílat. Připadám si jako objevitelský cestovatel v neznámé krajině bojující o život. Dvě přehrady se nechají skočit, na jedné víc jak metr vysoké se mi bohužel daří trefit pod hrází na dně kámen, zůstávám zaklíněn, skoro půl minuty bojují abych se vyprostil z proudu který mi zatápí loď, což se mi nakonec daří. Hůř ale dopadá loď špičku, kterou jsem načal na Ozerjance, tady definitivně otevírám jak konzervu.
Pod posledním stromem ještě vytváříme docela slušné divadlo. Tomáš jedoucí jako první projíždí

	Plavba z Podbánského ke Kokavskému mostu nám kvůli popadaným stromům trvá skoro hodinu. (Tomáš)

bez větších problémů, já s problémy které sice ustojím, ale o 10m dál už koukám po vejrech a narážím bokem na kámen. Následuje eskymák v patnácti centimetrech vody. Obličej si sice uchráním ale lokty to docela odnášejí. Kopejda ještě taky projíždí, né však Jéňa s Jardou, ty k nám už připlouvají postupně. Zvlášť loď, pádlo a nakonec poklusem vodák. Zdenda raději obnáší.
U Kokavského mostu zastavujeme, je tu spousta vodáků včetně našeho doprovodu. Měli jsme se tady asi zastavit cestou nahoru a ušetřili by jsme dost času. Takhle mě nenechávají pomalu ani vylít loď už mažeme dál.
Belá má opravdu optimální stav a vzhledem k tomu že tady probíhají nějaké závody je i řeka od mostu čistá. Krásné svezení, opravdová perlička na závěr. Končíme u železného mostu na soutoku

	N.

s Ráčkovým potokem, kde dáváme pauzu na oběd a trochu se daří i prosušit hydro. Posledním bodem našeho programu je návštěva termálních lázní v Bešeňové. Po tejdením máchání se v ledové vodě, večerního vymrzání u ohně, nemůže být nic slastnějšího než namočit se do 40°C teplé vody. V autě a po té i po vstupu do bazénu padají řeči že ten či onen z teplého bazénu nevyleze až do večera. Myslím ale že nikdo to nevydržel dýl jak hodinu, po té se scházíme v bazénu plaveckém kde skupinově nacvičujeme něco jako akvabely, musí na nás být úžasný pohled. Zvlášť když mám na sobě asi 15 let staré hydro plavky které si při některých figurách musím přidržovat (ostatní také neoplývají posledními modely).

	N.

V pět odpoledne odcházíme z bazénů. Zajíždíme ještě na večeři v Kolibě u silnice z Kraľovan na Podběl kde utrácíme poslední Slovenské peníze převážně za brynzové halušky. Před Kolibou se navzájem loučíme, protože cíle obou aut jsou jiné a navíc v Bytče se rozjíždíme, jelikož my jsme před týdnem zakoupili dálniční známku měsíční volíme cestu přes Trenčín, ostatní s Tranzitem ale jedou přes Bumbálku.
Krátce po půlnoci přijíždíme do Čáslavi kde vystupuji společně s Jéňou.

Bylo to opět krásné a vím že se mi za čas bude po Ukrajině zase stýskat.

Sepsal slon.ca~post.cz