Tak je to konečně tady, Jarda se pro mne stavuje krátce po jedné hodině a nakládáme zásoby potravin a všechnu potřebnou výbavu, je toho požehnaně i přesto že jedeme Renaltem Scenic máme co dělat se

	Naše expediční vozidlo už je zde nachystáno i s loděničním vlekem k odjezdu.

do něj vejít. Nakonec je vše uvnitř a mi sedáme do auta, poslední kontrola – pas, platební kartu, a eura mám. Můžeme vyrazit, to co jsem stihl zařídit a obstarat je hotovo a co jsem nestihl to už holt nestihnu, !!! PROTOŽE JSEM NA DOVOLENÉ !!!
   Stavujeme se ještě v K Hoře pro Helu, (Jardovu manželku) aby odvezla auto z loděnice v Kolíně, kam přijíždíme s malým zpožděním. Naše expediční vozidlo (Červený FORD Transit) už je zde nachystáno i s loděničním vlekem k odjezdu a tak urychleně překládáme. Urovnávat se to bude až cestou protože se musíme neplánovaně ještě stavit v Pečkách, pro Kopejdu (položilo se mu auto) a v Čelákovicích, Petrovi pro loď. Tak už to holt s odjezdem bývá, marně vzpomínám jestli jsme někdy vyráželi včas a bez problému.
  

	Máme čas trochu porovnat vybavení a zásoby.

Do Prahy na loděnici Kostruktivy přijíždíme po dalších problémech s ucpanou Prahou s téměř hodinovým zpožděním. Naštěstí nejsme poslední (což je taky normální), alespoň máme čas trochu porovnat vybavení a zásoby. Během dvaceti minut doráží poslední účastník výpravy a krátce před pátou můžeme vyrazit směr Rozvadov, kde u čerpací stanice doplňujeme naftu do obou tranzitů a zásoby plechovkového piva. Oproti plánu jsme totiž vzali vlek i za druhé auto a proto nemusíme tolik šetřit s váhou a prostorem.
   Pokračujeme, střídajíce se po dvou hodinách za volantem, dále na München. Tam na nás čeká poslední účastník výpravy Honza Č. (Genčr), krátké pozdravení a jede se dál přes „GaPa" na Innsbruck. Vzhledem k pokročilé noční době je rozhodnuto ušetřit poplatek za Brenner a proto konvoj pokračuje dál po staré silnici sledující paralelně placenou dálnici, až do vzdálenosti asi 3 km od Italské hranice.

	Jen s krátkými zastávkami, po dvou hodinách na vystřídání řidičů, uhánime do zemí slunce, vína a tolerance spojené s příjemným nepořádkem.

Tam nás před půlnoci zastavují dva policisté a poukazují jednak na zákaz vjezdu nákladních automobilů, což prý platí i pro auta s přívěsem ( otázka jak tento problém řeší místní sedlák vezoucí trávu králíkům ) a jednak na překročení rychlosti o 19.8 km/h, doloženo záznamem radaru. Kupodivu druhý Ford Transit jel prý také o 19.8 km rychleji a pořízený snímek byl naprosto identický s prvním. Po vzrušené debatě a argumentaci, že bylo měřeno a identifikováno jenom jedno auto jsme holt zaplatili dvakrát 50 euro. Představitelé úřední moci byli slovně posláni do vyústění zažívacího traktu ( pro jistotu česky ). Navíc nás nenechávají ani dojet ony tři kilometry, musíme se vrátit na nejbližší dálniční nájezd. Náladu nám zdvihá jen pomyšlení, že zanecháváme netolerantní barbarskou část zaalpské Evropy za zády a uháníme do zemí slunce, vína a tolerance spojené s příjemným nepořádkem.