Otava vzniká soutokem horských řek Vydry a Křemelné pod Čeňkovou pilou na Šumavě. V kraji který tolik uchvátil spisovatele Karla Klostermana. Vždyť snad každý kdo jednou prošel Povydřím k Antýglu či údolím Hamerského potoka, touží po tom se sem zase vrátit. Za hlavní pramenný tok Otavy se považuje Vydra protékající snad nejdivočejším údolím u nás. A i když po Vydře nezdědí jméno, její divokost a krásu si Otava udrží až do té doby než se u Sušice vymaní ze sevření Šumavských hor a kopců. Zde se stočí z původně severního směru do roviny k východu, aby se po návštěvách měst Horažďovic, Strakonic a Písku, spojila pod hradem Zvíkovem s Vltavou. Otava je častokrát označována i jako zlatonosná, neboť na jejích březích se zlato hojně rýžovalo, dodnes se podél jejího toku nacházejí rozlehlá sejpová pole dokládající tuto činnost až dob Keltských. Zároveň je zde i nespočet památek na dobu né tak vzdálenou v podobě četných hradů, ať už se jedná o dominující Kašperk, nejrozlehlejší český hrad Rabí, či zbytky Práchně správního centra zdejšího kraje. Otava je i první Česká řeka, která byla přemostěna kamenným mostem, stalo se tomu tak v Písku, už ve 14. století. Vodácky je tato řeka neméně zajímavá, od soutoku zprvu protéká úzkým a hlubokým zalesněným údolím, kde se v kamenitém korytě vytváří četné těžší peřeje s vodními válci a nepravidelnými vlnami. Tento úsek je pro vodáky s otevřenými loděmi jen velice těžko sjízdný. Pod Rejštejnem se říční proud postupně zpomaluje, spád zmírňuje a obtížnost řeky se pomalu mění směrem k Sušici, kde se údolí otevírá a proud slábne. Zde se tok už běžně sjíždí, zaleží však na dobrém vodním stavu, který se bohužel v létě nedá zaručit. Pokud se však tato příležitost naskytne řeka vám poskytne nádherný zážitek jak v pestrosti okolní krajiny tak i vlastního toku, kde se střídají rychlé táhlé zatáčky s překonáváním štěrkových úplavu. Dále od Sušice až k Písku Otava protéká převážně otevřenou lučinatou krajinou. I zde však má Otava pro vodáky spoustu výhod. Na české poměry je zde dostatek sjízdných jezů, které nám dostatečně zpestří již klidnější tok a vodácká doprava zde naopak není příliš hustá aby tu vznikaly z Vltavy nechvalně známé zácpy. A když připočteme že v okolí o kulturní památky ani hospůdky není nouze. Lze počítat s tím že i tento úsek si lze pěkně užit. Pod Pískem si řeka opět prorazila koryto v úzkém zalesněném údolí, proud se opět zrychluje, aby se po několika dalších kilometrech rozplynul ve vzduté hladině orlické přehradní nádrže. Těsně před tímto vzdutím však většina vodáckých výprav končí.