Ohře je doposud vodáky ne příliš doceňovaná řeka, která má mnoho krás.
    Pramení ve Smrčinách na území Německa a k nám vstupuje již jako sjízdná říčka. Vodácky nejvyhledávanější je tok řeky začínající pod Chebem v Tršnici kde proplouváme peřejnaté úseky i meandrující pánevní roviny, kdy charakter řeky se zde mění během několika set metrů. Hluboká lesnatá údolí se střídají s udolími otevřenějšími a obydlenými tak i s rozlehlými rovinami
    Horní tok od Chebu má nížinný charakter. Řeka většinou meandruje mezi lukami a poli v převážně hlinitém až písčitém korytu. Šířka koryta je 10 - 15 m a břehy jsou místy regulovány. Pod Kynšperkem n. O. se krajina náhle mění a vstupuje do hlubšího zalesněného údolí, kde voda zrychluje a objevují se menší peřejky. Před Sokolovem je řeka v delce několika kilometrů zregulovaná avšak z koryta řeky můžem pozorovat jak si, stejně jako na nové řece na Lužnici, příroda bere zpět do své moci i toto dílo lidských rukou. Pod městem opět řeka vteká do hlubokého údolí v jehož úbočí na ostrohu nad řekou obtéká hrad Loket a pokračuje malebným údolím Svatošských skal. Před Karlovými Vary vtéká Ohře do široké kotliny a její proud se znatelně zpomaluje. Ve středním toku Od Karlových Varů opět teče řeka údolím lemovaným lesy, proud se znovu zrychluje, v korytě přibývá kamenů které tvoří četné peřeje, krom té nejznámější zvané Hubertus se zde za mirně zvýšeného letního vodního stavu můžeme hezky povozit na peřejích v Kyselce ve Velichově a mnoha dalších místech. Pod Velichovem se svahy rozestupují a z řeky se otevírá pohled na okolní vrchy včetně nádherných čedičových varhan. Před Kláštercem n. O ztrácí proud na rychlosti a před Kadaní končí ve vzduté hladině Kadaňského stupně a o několik kilometrů dál se ztratí v Nechranické nádrži. Dolní tok je vodácky nezajímavý, protože proud je zde velmi malý.