Lužnice pro svůj nenapodobitelný přírodní charakter zejména horního toku lákala odedávna velké množství vodáků.
Při splouvání řeky proplouváme různými tvářemi jihočeské krajiny od nížinných křivek meandrů a písečných pláží přes středověkem kultivovanou krajinu jihočeských rybníků až po hluboce zaříznuté údolí s peřejemi v Táborské pahorkatině.
    Lužnice pramení na Rakouské straně Novohradských hor. Po několika změnách směru toku kdy tvoří i na krátký čas státní hranici, vstupuje na naše území už jako sjízdný tok a po dalších 149 km ústí do Vltavy ve vzdutí Orlické přehrady.
    Při naší plavbě však nepoplujeme jen po Lužnici, ale využijeme i středověkých staveb a proplujeme umělým tokem Nové řeky která má za úkol odvézt přebytečnou vodu z Lužnice mimo největší rybník Rožmberk do Nežárky, kdy prvních 9 km je vybudováno zcela uměle a na zbylých 4 km se využívá koryta původního potoka. Dále poplujeme nivou řeky Nežárky která stejně jako předchozí toky pozbývá hustějšího osídlení a tak jako první lidské sídliště spatříme až po 54 km plavby Veselí nad Lužnicí kde opět vplujeme na hladinu řeky Lužnice. Dále pod tímto městem řeka protéká již hustě osídlenou krajinou, kde je voda zadržována mnoha jezy a ve své podstatě se jedná o 34 km dlouhý rybník. Proto tuto část překonáme vlakem. V plavbě budeme pokračovat až z Tábora kde řeka vstupuje do hlubokého lesnatého údolí, nabírá na rychlosti, vytváří i peřeje z nichž nejznámější je Kamenné stádo. Plavbu zde však zpomaluje množství jezů z nichž jen několik je sjízdných. Před Dobronicemi se řeka opět uklidní, lesy ustoupí a údolí se trochu otevře ne však natolik, aby se u Bechyně nemohl od roku 1926 vypínat 50 m nad hladinou řeky, 225 m dlouhý most, který údolí překonává železobetonovým obloukem. Po dalších pár kilometrech celou plavbu ukončíme na tábořišti a chatovém táboře Židova strouha, případně na tábořišti v rekreačním středisku Hvožďany.