 |
Další řeky : |
Víc než divokost peřejí Berounky nás překvapí, krása krajiny všem tak známé z
vyprávění spisovatele Oty Pavla vždyť jeho povídkové knihy již několikrát zfilmované
zná snad už skoro každý, kdo by neznal přívoz pana Proška v Luhu pod Branovem, ostrovy v řece či
restauraci "U rozvědčíka". Člověk skoro závidí když čte řádky o panu Matouškovi (Fialový poustevník)
jak kraloval nad svým milovaným královstvím
pod rozvalinami hradu Týřova.
Ukázka z knihy:
Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla.
"Jednou v zimě nutil Matoušek pana učitele, aby s ním šel na Týřov. Drápal se do kopce v ubohém kabátu bez knoflíků, v rozedraných botách bez ponožek. Mráz mu zalezl za nehty. Když stanul na nejvyšším bodě zříceniny, rozpřáhl ruce a zavolal: "Ta krása tam dole. Černá Berounka, modravé lesy, stříbrný potok, tajuplné nebe, to je všechno mé. Někdejší feudálové se tu zlobili s čeládkou, se svými vězni, já tu kraluji, nic mě neruší, jsem tu šťastný".
A nejen on vyznával krásu této krajiny, už naši slavní králové zde našli zalíbení
a ne snad jen proto že tudy procházela důležitá stezka spojující země České se
svatou Říší Římskou. Stezka která se sem vepsala prostřednictvím mohutných a
důležitých hradů. Hradů které se sice povětšinou nedožili dnešních dnů, ale jejich
rozvaliny v nás i teď budí úctu. To vše ve spojení s téměř pustým údolím které
nikdy neumožňovalo hustější zalidnění diky častým záplavám nám muže dát pocit
dobrodružného putování nepoznanou krajinou.
I přesto se zde všák nemusíme bát že bychom zde pouze obdivovali přírodu je zde i mnoho dalších zajimavostí.
restauraci "U rozvědčíka". Člověk skoro závidí když čte řádky o panu Matouškovi (Fialový poustevník)
jak kraloval nad svým milovaným královstvím
pod rozvalinami hradu Týřova.Ukázka z knihy:
Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla.
"Jednou v zimě nutil Matoušek pana učitele, aby s ním šel na Týřov. Drápal se do kopce v ubohém kabátu bez knoflíků, v rozedraných botách bez ponožek. Mráz mu zalezl za nehty. Když stanul na nejvyšším bodě zříceniny, rozpřáhl ruce a zavolal: "Ta krása tam dole. Černá Berounka, modravé lesy, stříbrný potok, tajuplné nebe, to je všechno mé. Někdejší feudálové se tu zlobili s čeládkou, se svými vězni, já tu kraluji, nic mě neruší, jsem tu šťastný".
A nejen on vyznával krásu této krajiny, už naši slavní králové zde našli zalíbení
a ne snad jen proto že tudy procházela důležitá stezka spojující země České se
svatou Říší Římskou. Stezka která se sem vepsala prostřednictvím mohutných a
důležitých hradů. Hradů které se sice povětšinou nedožili dnešních dnů, ale jejich
rozvaliny v nás i teď budí úctu. To vše ve spojení s téměř pustým údolím které
nikdy neumožňovalo hustější zalidnění diky častým záplavám nám muže dát pocit
dobrodružného putování nepoznanou krajinou.I přesto se zde všák nemusíme bát že bychom zde pouze obdivovali přírodu je zde i mnoho dalších zajimavostí.
 |
 |
|