Viča 

      

 

Úsek:                      Vovčij – Sasivka  4km.

Obtížnost:              WW II (III)

 

 

Přístup:                   Rozumě sjízdná cesta podél celého námi sjetého toku.

 

Popis:                     Mohli jsme jet i dál proti proudu, ale nechtěli jsme se moc zdržovat průzkumem. Už jsme chtěli taky konečně na vodu. Podle satelitních obrázků by se dalo jet až od hlavní silnmice ve Volovci nějakejch 17km 

 

 

Rozbor satelitní fotomapy

           

 

+48° 42' 56.57", +23° 11' 22.45"                Volovec – možný začátek plavby  - 17km

 

+48° 36' 11.31", +23° 5' 3.03"                    Vovčij - začátek plavby  - 4km

 

+48° 35' 14.27", +23° 4' 51.75"                  peřej pod železničnim mostem

 

+48° 34' 45.60", +23° 4' 18.15"                  jez mohl by být nepřijemný

 

+48° 34' 31.29", +23° 3' 54.20"                  peřej viz druhé foto – Konec plavby

 

 

 

SK Fortuna Kolín  3.5. 2006

 

Po asi půldruhé hodině pokračujeme k Viče.                

Hned při prvním přiblížení silnice k řece je rozhodnuto že se půjde do gumy. Ze

silnice koukáme na peřej kde řeka ve dvou stupních vzdálených od sebe asi čtyři metry ztrácí asi dva metry výšky a všechná voda končí u protějšího břehu u podemílané stráně. Asi o 100 m výše je jez a další překvapení se snad dají čekat. Pomalu jedeme proti proudu a za železničním mostem je další zajímavá peřej. Vyjíždíme dál proti proudu ale po soutoku s levostranným přítokem Ždimirem je vody očividně méně, navíc podél Ždimiru který je na vodu nepatrně bohatší zase není cesta. Proto po necelém půl kilometru otáčíme auta u osady Vovčij.

Po asi půlhodinovém převlékání vyrážíme. Řeka teče v poměrně sevřeném lesnatém údolí, obtížnost dosahuje tak WW II-, jen již zmíněnou peřej před železničním mostem všichni kromě Tomáše šidíme po pravé straně. K jezu už zbývá jen necelý kilometr tady to zbaběle vzdává Vydra s Petrem. Vystrašil je asi váleček pod jezem, ale ten se taky nechá dobře ošidit při pravé straně. Teď už zbývá jen poslední peřej, už při první prohlídce jsme se nemohli shodnout co bude nejrozumnější, a teď volí každý něco jiného, naštěstí je pod peřejí velká laguna na vyplavání. Jako první si to zkouší Láďa i když už vypadal že to zvládl. Hned za ním plave i Zdenda, zkouší sice zvedat, ale silnej proud v rozhraní ho doslova vykopne z kleků, nakonec si zde ještě Kopejda za vzrůstajícího zájmu místního obyvatelstva zaeskymuje.                       

Stálo to za to i když jsme jeli jen necelé čtyři kilometry.