Černý Čeremoš

Úsek 

horní: Burkut – Zelene 17km WW II+

střední: Zelene - Krásnik 12km WW III (IV)

dolní: Krásnik – Soutok s Bílým Čeremošem 25km WW I - posledních 10 km WW II

Popis: Celý tok Černého Čeremoše z Burkutu až do Krasniku, na rozdíl od většiny okolních řek, se vyznačuje balvanitými peřejemi s vystupujícim skalním podložím.

Přístup: Asfaltová silnice podél celého dolního úseku. Od Krásniku výše proti produ prašná silnice na hranici sjízdnosti pro autobus. Od Javirniku už ani pro mikrobus.

GPS kilometráž

Pro horní úsek nejsou GPS data

+48° 4' 39.54", +24° 45' 3.59" Zelene - začátek středního úseku

3,5 km

+48° 6' 15.48", +24° 43' 53.48" ústí zleva Dzembreni - vypadá moc hezky. Po 2km není dostatečné rozlišení

0,5 km

+48° 6' 26.28", +24° 43' 43.58" Pěší lávka

2,3 km

+48° 7' 8.16", +24° 43' 9.34" ústí zleva Bystrec – vypadá moc hezky – jet tak daleko jak jen to půjde na +48° 8' 1.66", +24° 37' 51.98" sotok potoků

1,5 km

+48° 7' 30.46", +24° 43' 37.32" Peřej Velkýj Huk (velký prsečí rypák)

2 km

+48° 8' 20.19", +24° 44' 28.59" Silniční most – odbočka – možný (pohodlný) konec plavby na středním úseku - Krásnik

1,8 km

+48° 8' 44.27", +24° 45' 29.77" Silniční most – hlavní cesta - Krásnik

0,5 km

+48° 8' 52.72", +24° 45' 40.59" Silniční most – hlavní cesta – Konec plavby na středním úseku + 100m ústí zleva Ilinja

7 km

+48° 9' 24.11", +24° 50' 37.14" Verchovina - Správní středisko

18 km

+48° 7' 8.84", +24° 59' 32.47" Soutok s Bílým Čeremošem

SK Fortuna Kolín 5.5. 2001

Jedeme dál na východ proti proudu Tisy přes hřeben Karpat až k Čeremoši. K naší radosti má velice pěknou vodu. Úsek na Černém Čeremoši od soutoku s Dzemronjou na známé tábořiště pod „Velkým Hukem“ jedeme dvakrát. Peřej Velký Huk je dlouhá cca 200m, obtížnost WW lll, několik pěkných válců s kameny v řece, velice pěkné svezeni. Ukrajinští vodáci si zde také pravidelně v tomto čase dávají sraz, na který přijíždí i vodáci z Polska, Litvy i dalších zemí. Vzhledem k tomuto shromáždění a velkému zájmu o naše vybavení, raději večer odjíždíme podívat se na vodu k Bílému Čeremoši.

Po obědě se vracíme se na Černý Čeremoš a jedem, jak to nejvýše jde. Za osadou Zelenaja nás kontroluji pohraničníci, platíme na osobu jednu grivnu za propustku do národního parku nebo čeho. Cesta je už ale tak špatná, že by to zvládl snad jen pásový traktor. Hned za vesnicí musíme nechat stát mikrobus a dál pokračuje jen prázdné ARO s vlekem, mi všichni jdem pěšky s tím že místy ještě házíme kameny do příliš hlubokých kolejí kontrolujeme hloubku bahnitých louží a navigujeme řidiče tak aby nezůstal někde viset, přesto v jedné z louží se uvolňuje výfuk. Naštěstí montážních jam je v sinici dost a oprava netrvá také dlouho. Na vodu dáváme pod vesnicí Burkut, když se nám do cesty staví regulérní potok, ARO by snad projelo vlek však nemá žádnou šanci. K našemu překvapení ještě než nasedneme na vodu projíždí okolo nás linkový autobus a s nástrahami silnice si neděla žádné problémy. Vzhledem k pozdnímu odpoledni jedeme jen asi 6 km na tábořiště, které jsme si vyhlédli při cestě nahoru. V tomto úseku s. stoji na zmínku protržená klausura, válec pod ni nám nahání trochu strach, ale dá se slušně prostřelit.
   Příští den jedeme až na tábořiště pod Velkým Hukem. Kromě již zmíněné peřeje je Černý Čeremoš jednoduchá nádherná čistá řeka občas spadlý most nebo napadané stromy, ale vše přehledné. Celý úsek, který jsme jeli (měřeno auty) je dlouhý 26 km.