Bílý Čeremoš

     

 Úsek

soutěska:               Plai začátek soutěsky  - Jablunytsia konec soutěsky 2km WW III

dolní:                       Jablunytsia konec soutěsky – soutok 16km WW I -II

 

Sjízdnost:               Duben - květen

 

Popis:                     Krátký zajimavý kaňon se skalním podložím. Další úsek v otevřeném údolí s nepřetržitou zástavbou (nevylučující přístup k řece).

 

Přístup:                   Prašná cesta obtížně sjízdná.

 

 

GPS kilometráž

 

+48° 0' 17.37", +24° 54' 49.43"              Začátek soutěsky.

         2 km

+48° 1' 11.74", +24° 54' 42.48"                  Konec peřejí

         16 km

+48° 48' 50.19", +24° 0' 48.28"                  Soutok s Černým Čeremošem

 

 

 

 

 

Sobota 5.5.2007     AJV Příbram

 

Čekal nás Bílý Čeremoš. Zpestřením však bylo, že výchozí bod odkud se mělo vyjet na lodích, ležel v místech pro autobus zcela nepřístupných. Bylo tudíž nutné vyjednat s místními odvoz. Tedy najmout si ZIL či KAMAZ, který nás tam doveze. Jelikož jsme byli v místech, kam se sjíždělo hodně vodáků, nebyl to problém a kolem desáté jsme směrem na jih proti proudu Čeremoše na dvou KAMAZech (lodě) a (lidé). Cestou jsme hlasitě zpívali písně jako Čtyři bytelný kola a Cesta je prach a stěrk..... Obě písně se hodily naprosto přesně. U dřevěného mostu před černým kaňonem byl start. Kaňon byl nádherně adrenalinový a první cvaknutí na sebe nenechalo dlouho čekat. Nejprve Vojta s Josém (Razor zůstal v základním táboře u autobusu v obci Verchovina) zavedli celou kavalerii tří gumáků do pasti, ve které se všichni udělali jako přes kopírák. Tomu unikl Vašek s Pavlem, ale i oni však později putovali do vody u zrádné klády. Čeremoš byl nádherný, ale brzy adrenalinové radovánky skončily. Ne, že by voda netekla, ale s kaňonem to bylo nesrovnatelné. Začali jsme se vždy chlácholit představou, že támhleta hora je už ta nad Verchovinou, ale vždy se ukázala další a potom zase další. Zpestřením byla katapultáž Pavla F ze sedačky do vody na jednom ze stupňů a pak jsme už jenom tupě pádlovali  a čekali až to skončí. Čekání nám  zpestřovala místní drobotina občasným kamenovým útokem ze břehu nebo  kolmo z  řetězových mostů. Jeli jsme snad 20 kilometrů . Nakonec jsme dorazili k mostu na soutok Čeremošů a nastoupili do autobusu. Ve Verchovině jsme se otočili zpět na západ a ke spaní uléhali ve stejném tábořišti ve Vorochtě pod Hoverlou jako předevčírem.