Boržava
Úsek
Horní: ústí
Vendrychy – Potrubní most o velkém průměru. 9km WW II (III)
Dolní: Kušnica –
Dovhe 9km WW I - II
Sjízdnost: Duben - květen
Popis: Řeka svižně
teče mezi loukami bez jakýchkoli záludností, jen nějaká ta větev. Od mostu nad
vesnicí trochu přidává na rychlosti a obtížnosti. Nejtěžší místo je vidět
z lávky uprostřed vsi. Měli jsme obavy z plotů, drátů a jiného
nepořádku, ale bylo to v pohodě. Pod vesnicí se řeka uklidňuje. Jeli jsme
k potrubí které je vidět ze silnice. V dolním úseku už řeka teče
v šírokém otevřeném údolí kde je velké znečištění.
Přístup: Obtížně sjízdná cesta nad vesnicí,
na soutoku s potokem je brod. Okolo dolního úseku hlavní silnice.
Rozbor satelitní fotomapy
+48° 33'
36.49", +23° 14' 38.02" ústí zleva
Vendrycha
+48° 31'
54.42", +23° 13' 18.07" most nad osadou Berezniky
+48° 30'
45.28", +23° 13' 22.38" Pěší
lávka – peřej WW III – 100m nad peřejí nepříjemný jez
+48° 29'
21.15", +23° 13' 11.91" Potrubní
most o velkém průměru – Tady jsme končili
K úseku nad
Krušnicí nejsou informace (silnice vede v okolí řeky)
+48° 25'
37.95", +23° 15' 41.21" Kušnica
+48° 21'
59.76", +23° 17' 8.34" Dovhe
SK Fortuna Kolín
3.5. 2006 (horní úsek)
Vyjíždíme daleko nad
vesnici až k soutoku potoků. Asi by se dalo jet i víš, voda by byla, ne však
cesta. I sem jsme jeli spíš krokem, ale svižná WW II nás lákala dál kam až to
šlo.
Tady jsou okolo řeky
louky a obdělávaná políčka. Jak to asi vypadá víš? Kde je údolí podstatně
sevřenější. No nic, jde se do gumy, jedem všichni krom
První zastávku a
setkání s auty plánujeme u mostu nad vesnicí. Až sem je to rychle tekoucí
necelých deset metru široká WW II, bez jakýchkoli záludností, přesto se zde
daří Jirkovy dvakrát zaplavat.
U mostu se
přeskupujeme, Toníka bolí noha (končí), Jarda bere singla, Zdenda naopak
přesedá k Hele do pálavy, Vydra s Jirkou taky končí. Ani jsem se nenadál, ale
vzhledem k tomu že Tomáš jede s Hankou na orinoku, jsem na následující úsek
nominovanej jako první loď. Mám docela bobky, nikdo neví co nás potká. Jede se
vesnicí za zahradama, a tak by nemusela bejt nouze o nějaký ten plot v řece,
nízké lávky, a jiný odpad včetně drátu napnutých nad vodou a odhozených
traktorů.
Vyrážíme, řeka je o
poznání svižnější a prokládaná každou chvilku peřejkou, hned asi ve třetí nebo
čtvrté se mi daří prosednout na kámen a musím eskymovat. Jinak je ale celý
průjezd vesnicí bez problémů, nikde nemusíme nic obnášet. A ani obavy z různého
nepořádku se nenaplňují. Nejhezčí místo je pod onou lávkou uprostřed vsi, které
jsme si už prohlédli. Tady se taky podruhé, za velkého zajmu místních (hlavně
dětí) zastavujeme. Dál pod tímto místem se řeka postupně zpomaluje až na téměř
jedničkovou pohodičku, zaklenutou klenbou mohutných stromů.
Končíme u potrubí o
průměru asi 80cm vedoucím nad řekou, auta sem ale raději nezajíždí, musíme
proto asi 200m k silnici hezky po svých.
AJV
Příbram 29.4. 2007 Kušnica – Dovhe WW I
(spodní úsek)
Přemístili jsme se tedy k Boržavě. Vody
bylo dost, a proto jsme se pustili do odvazování a nafukování lodí. Zde jsme se
poprvé seznámili se zvláštním ekologickým myšlením místního obyvatelstva. Již
při obhlížení Latorici jsme byli překvapeni neuvěřitelným zasviněním vodního
toku. To, co nás čekalo na Boržavě bylo příšerné. Do vody jsme se brodili
ohromným množstvím plastových lahví, střepů hadrů a všeho v o šlo vyhodit. Sama
řeka pak nevypadal jinak. Při průjezdu jsme zjistili, že v zemi neexistuje něco
jako likvidace odpadků. Místní lidé všechno házejí do řeky. Na svazích kolem ní
jsme pak viděli celé skládky, které čekaly na velkou vodu. V řece samotné byla
torza automobilů, ledničky, televize a sem tam plovoucí mrtvá ovce nebo sobáka.
Po devíti kilometrech jsme dorazili do Dovhe a s ulehčením ukončili dnešní pouť
po vodě. Hned u mostu jsme se seznámili s příjemnou babičkou která byla vnučkou
českého poštmistra a mluvila němnóžko
česky.