Agrafiotis 

 

     

 

Úsek

Horní:          Trovato - Most Epiniana 4 km WW IV (V) + 6 km WW III (IV)

Střední:       Most Epiniana - most Karvasaras 9 km WW III+

Dolní:           Most Karvasaras - most Varvariada 5 km WW II

                    

 

Sjízdnost:    duben květen

 

Popis:          Krajinově velice pěkný Agrafiotis leží v jižní Pindusgebirge, obklopují ho hory vysoké až 2160 metrů a ústí do 45 kilometrů velké přehrady Kremasta. Oba zde popsané úseky nacházejí se asi od 22 do 34 kilometrů severozápadně od zimního střediska Karpenisi.

Agrafiotis patří k řekám Řecko, u nichž lze nejrychleji přejíždět s auty. Silnice probíhá na Řecko neobyčejné blízko řeky, i když ve větší výšce, vždy paralelně k řece. 

Technická obtížnost divoké vody na Agrafiotisu se pohybuje od nejvyššího možného nástupního místa do k nejspodnějšímu možnému výstupnímu místu nepřetržitě do  Vstupní místo lze podle hladiny vody a dovednosti zvolit u různých mostů.

 

Úsek:

Trovato - Most Epiniana

Podle knihy `Greco´ od Franz Bettinger má řeka na nejvyšším úseku, 4 kilometru dlouhém tak zvaném `Hohlený- Abschnitt´ mezi vesnicemi Trovato a Agh. Andonios obtížnost WW IV(V). Bohužel je tato část sjízdná jen během tání.

Potom následuje 6 kilometrů dlouhá část (s. Obraz nahoře) až k silničnímu mostu v blízkosti vsi Epiniana. Tady je obtížnost WW III(IV). Oba výše jmenované úseky jsou krajinově velice hezké.  Bohužel na nich zpravidla není voda pro sjíždění, takže se může začít teprve až u mostu s odbočkou do Epiniana. Nejmenší průtok by zde měl činit 5 kubických metrů/sekunda.

 

Úsek:

Most Epiniana - most Karvasaras

Krátce po začátku přiteče zprava ještě další potok. Na prvních 3 kilometrech teče řeka ještě v otevřeném zeleném údolí.

Řeka zde teče nepřetržitě s velkým spádem rychlým proudem bez větších vracáků ale přehledně (s.  Obraz dole). Obtížnost se pohybuje kolem WW III(+)

 

 

Potom následuje krátká, velmi hezká soutěska s kolmými skalními stěnami a blištícími se vodopády (následující obrazky).

 

 

V soutěsce je obtížnost už jen na úrovni WW II (III).

 

 

Pestrobarevné skalní stěny a strmé odříznutí charakterizuje tuto překrásnou soutěsku.

Do 9 kilometrů se objeví široký betonový most u Karsavaras první možnost k ukončení plavby.  Ten kdo nastoupil již daleko nahoře muže skončit. Další jízda je ale ještě také hezká.

 

Úsek:

Most Karvasaras - most Varvariada

Od mostu u Karsavaras teče řeku v podstatě po štěrkovém náplavu, už větším otevřeným hlubokým údolím. Na prvním kilometru od mostu je vrchol tohoto úseků, krátká, ale hluboká a působivá soutěska.

Obtížnost se pohybuje na těchto 5 km zpočátku ještě WW II, potom ale už jen WW I - II.

I přes štěrkové práhy a malou náročnost je dobré si také tuto část řeky ještě sjet. Předně je okolní krajina a zejména pak soutěska velice pěkná. Za druhé se dá tato krátká část rychle sjet, protože řeka tu stále ještě rychle teče.

Výstupní místo pro tuto část se nalézá na silničním mostu u Varvariada. Případně o 1 km dále u tábořiště.

 

Přístup:       Agrafiotis patří k řekám, u nichž lze nejrychleji přejíždět s auty. Silnice sice prašná, probíhá na Řecko neobyčejné blízko řeky, i když ve větší výšce, ale vždy paralelně k řece.

 

 

Pro plánování cesty je vynikající průvodce "Greco" od Franz Bettinger (lépe jak DKV- průvodce) jakož i přesná mapa 1:300.000 je velice potřebná. Řecké řeky jsou často na dlouhé úseky nepřístupné a daleko vzdálené od osad. Je nutné dobře se vybavit. Ať už jde o první pomoc, výstroj, občersvení, jakož i rezervní pádlo a cestovní pojištění.

 

  

 

 

Rozbor satelitní fotomapy

 

+39° 9' 5.12", +21° 37' 11.65"                   most u Epiniana - začátek středního úseku se soutěskou WW III (IV)

            9 km

+39° 5' 24.54", +21° 36' 7.53"                   most u Karsavaras  - začátek spodního úseku WW II

            5 km

+39° 3' 28.62", +21° 36' 22.95"                 most  u Varvariada

            1 km

+39° 2' 57.76", +21° 35' 46.41"                 Tábořiště – konec plavby

 

 

 

 

 

Popis SK Fotruna Kolín  27.4. 2005

 

Máme snad všechno, hazečky, rezervní pádla, lékárničky a samozřejmě i zásobu piva a slivovice – vyrážíme, poprvé je stanoveno i pořadí v jakém se pojede ( zatím se určovala jen první a poslední loď ) a každý ví koho si má hlídat. Vody je opravdu tak akorát v prvním kilometru je to hezká technická trojka, vše se dá jet na oči a svižně to utíká. Jarda si jednou bojově zaeskimuje, ale ani to neregistrujeme, je to holt cvrkot.

Nájezd do šachovnice, snad jediné obtížnější misto viditelné ze silnice.

   Blížíme se k šáchovnici, kde jsou ale ty řeči že si to ještě jednou prohlédneme zblízka !?! Jen sleduji, jak jedná loď za druhou, rovnou z jízdy, mizí mezi kameny v nájezdu do šachovnice. Co teď ! Ještě před chvílí jsem si myslel, že zastavím a načtu si znovu průjezdy. A pokud se mi něco nebude zdát, dá se to přetáhnout. Ale takhle! Genčr který jede přede mnou už taky zmizel mezi balvany a nahoře je Toník s kamerou. Možná jediné čtyřkové místo které bude zaznamenané tímto způsobem. A já mám bejt první vyměklo ?!?
   Spodní pasáž s válcem si snad pamatuji. Jen ten nájezd? Vidím ale kam zmizeli kluci, snad to trefili. JEDU !!
   Jéňa ze zadu na mne údajně řve že tady to je vono, ( asi řeší stejnej problém ), ale to už neslyším. Pěkná hovadina! Proskočím asi čtyři průjezdy mezi balvany na pravé straně a už vidím válec, no potěš pánbů pěkný zvířátko, ze silnice vypadal jinak, utéci není kam, tak volky nevolky do něj.

Kájín v jednom z popisovaných čtyřkových míst.

No paráda, válec je za mnou, maxík je parádní lodička, jen jsem trochu víc vpravo, to se ale dá dohrábnout. Zbývá ještě asi 35m celkem čitelných průjezdů při levé straně a jsem dole.

Jéňa přijíždí za mnou stejně jako Kopejda. Jen Jarda se nesrovnal do válce a ten ho hezky schroupnul. Vyhazuje ho to doprava za balvan, ani nestíhá eskimovat, zato se dostává rychle na břeh a Jára mu chytá o kus dál, pod peřejí, loď pomocí házečky.
   Až večer zjišťuji, že jsem se snažil uplně zbytečně, na kameře nejsem v žádném záběru.
   Teď ale přichází ke slovu lékárnička, Jarda má trochu potlučenou ruku. Po ošetření se nakonec se rozhodne že pojede dál. Mávneme si s kamarády na silnici u aut a pokračujeme. Teď už se s nimi uvidíme až dole pod soutěskou. Řeka teče stejně jako nad šachovnicí, pěkně svižná trojka, kolem dokola nádherná příroda, nikde ani človíčka. Ještě dvakrát zastavujeme před obtížnějším místem. Jednou se jedná o čistý průjezd. Po dalších asi 200m se rozhodujeme přenést. Pod balvany se zdá voda dost

propěněná a nevíme co to s námi bude dělat. Když už máme skoro přetaženo, přijede parta čtyř Němců a proskáčou to bez nejmenších problémů. No vracet se už nebudem.
   Po chvíli vjíždíme do vlastní soutěsky, její kolmé stěny vypadají jakoby se nad námi svíraly. Voda se zde i mírně zklidňuje. Což nám umožňuje všechnu tu krásu si řádně vychutnat. Projíždíme vodopádem stékajícím po stěnách porostlých mechem. To vše prosvícené sluncem.

Soutěska je nakonec jen krásná, nikoli obtížná.

Následuje ještě jedno zablokované místo s čitelným průjezdem a po asi kilometru vyjíždíme do otevřenějšího údolí, kterým dojíždíme k mostu, u kterého začíná pasáž nám už známá z předešlého dne. Fakticky velká krása, ale umím si představit, že voda je zde opravdu dost výjimečně. Agrafiotis prý v létě vysychá úplně.
   Z oněch 15 kilometrů nám zbývá ještě sedm k tábořišti. Střídáme se s řidiči a dojíždíme až ke stanům po vodě. Zvládli jsme to poměrně rychle. Následně sušíme, balíme stany, vaříme špagety, zkrátka dali jsme si asi hodinovou pauzu, než budeme pokračovat k další řece což je „Tavropos".