Řeka Arda střední

Přirovnávána jako Bulharská Tara

Datum: 22.1.2006

Jeli jsme to na pálavě ze Srednegorci k ďáblovu mostu, nebezpečné, nečitelná voda (kal), ostré šutry, hadi.

 

Datum: ??.?.2007

   Východně od Čepelarske ja Arda. Vřele doporučuju!!! Taková Bulharská Tara. Zdánlivě na začátku u elektrárny WWI, ale jsou tam místa WWIII-WWIV. Spíš doporučuji jet jí 2 dny. Za jeden se to dá taky, ale je to zbytečná honička. Uprostřed, u starého římského mostu, je příjemné místo s rybářským přístřeškem a pramem. Doporučuji mít s sebou nákladní raft, a dát to dva dny.

 

My sme sli s pod elektrarne  Biali Iztok. Zacina nevinne a nenapadne a trochu dlho nudne, postupne sa zvysuje obtiaznost, ale medzi exponovanymi miestam 3-4, ktore su pomerne kratke,  su hluche miesta 1-2. My sme to sli vzhladom na pomale tempo a obcasne istenie a prenasanie skoro cely den.

Miesto uprostred je Diavolsky most, nad nim je krasna pasaz. Za dobrej vody moze byt az WW4. My sme chytili len par sikmych valcekov, vlniek a pomerne dlhy a prudky jazyk, ktory kedchytis, tak to mas skoro v suchu. Dal som ta  Palave v singli a skoro som lopoval ale dalo sa to ustat. Clovek sa musel trochu ohanat. Tu by sa dalo skoncit Je sem pristup z Ardina po blbej ceste ku koncu, ale rybari sem jazdia na autach. Autobus asi nie.  Je tu aj akysi pristresok a ohnisko, cosi ako na Rilskej reke blizko sutoku s Ilijnou, ak to este neznicili resp. tam vtedy este bol. Dalo by sa tam asi aj prespat v mensej skupine. Inac velmi pekne miesto.

Je to zrovnatelne asi  Tarou ale asi nie uplne a je tu vacsi bordel po brehoch.

Odtial je to potom az do ustia Ardy do priehrady Kardzali prestriedane kratsimi tecucimi usekmi a exponovanejsimi miestami, Nemalo by topresiahnut WW3-4. Myslim tie exponovane miesta.  Tu sme koncili. Cesta sa tu priblizuje po pravej strane a je tam na takom mini pritoku mostik, je to trochu asi nenapadne. Zase sme ti prespali pri vode. Neviem ako autobus. V mensej partii to slo bohate a luxusne.

Podla zostavy tvrdia Bulhary, ze je to na 8-6 hodin padlovania. Asi treba radsej pocitat s rezervou a mozno je to pohodlnejsie rozdelit na dva dni.

Úsek

Říční km

Obtížnost

horní

Rudozem - Srednogorci

198 - 183

WW III (V)

střední

Srednogorci - Stojanovo

183 - 179

WW II

Stojanovo - přehrada Kardžali

179 - 154

WW II-III (IV)

dolní

přehrada - hranice Bulharska a Řecka

154 - 40

zákaz

 

 

Popis splutí

 

Sadáme na vodu priamo pod VEC-ou (Bieli Izvor). Spočiatku asi hodinku pádlujeme po vodičke, tak max WW olej - WW 1. To, že Chachiho obtiažnosť vraví: „ Max. tripljus“, príde až neskôr. Postupne začínajú perejky striedané s kľudnejšími miestami. Dĺžku úseku nevieme odhadnúť. Chachi tvrdí, že sa to splavuje 8 alebo 6 alebo 4 hodiny, podľa toho, či sa na to spýtate v pondelok, utorok alebo stredu - tak si, „vodáku“, vyber. Zrejme v meraní času používajú ešte hojne bulharskú konštantu.  Po prvú vážnejšiu perejku to ide hladko. Potom sa začína s prenášaním a vylievaním. Prichádzajú postupne prvé rozplavby – krysy. Snažíme sa aj prehliadať niektoré miesta, tak sa nám čas naťahuje. Čaká nás najťažšie miesto WW4 pred Diavolským mostom – tiež starý turecký most.. Bulhari a Milan to idú, ostatní prenášame. Za tejto vody však to na WW4 nevyzerá. Je to len strmý dlhý jazyk a veľké vlny. Dávam to dokonca na singli na Pálave. Okolo 16.00 hodiny sme pred polovicou trasy, kde sa dá zastať, ale auto s prívesom tam akosi nevie prísť, iba ak bez prívesu. Vzhľadom na pár ťažkostí sa rozhodujeme nechať tu Ľuba, Hanku s Pálavou a Jirku. Presedlávam na kajak a vyrážame dolu k autu, aby sme ho poslali pre ostatných. Hneď na začiatku Bulhar na tučnej lodi nepochopiteľne krysí. Aj keď to ženieme, ideme na oči, trvá nám to 2-2,5 hodiny. Pozreli sme si akurát jedno miesto, kde Zuza  vykrysila. Neskôr ešte raz krysí Bulhar za Zuzinej asistencie. Vzhľadom na to, že v lodnom parku máme pomerne malé futrály na nohy, sme nútení dať si pár prestávok a ponaťahovať trochu nohy a odovzdať moč. Už sa dostavuje aj únava, hlad, prestávame fotiť, len sa hrnieme dolu.  Pomaly sa aj zmrákava a chladne. Myslíme na kamarátov, ktorých sme zanechali pri  moste. Majú tam síce besiedku a ohník, ale v mokrých neoprénoch to nie je nič moc.

Konečne sa dostávame k priehrade Kardžali, kde nás čaká Rišo, prekvapený oklieštenou zostavou a flotilou.  Vyhadzujeme veci z Barborky a posielame ho po našich stroskotancov. Prišli až okolo 23.00.

Arda je v porovnaní s ostanými potokmi veľká vodnatá rieka, v krásnom údolí. Bohužiaľ, je poznamenaná civilizáciou. Stromky na brehu boli asi do výšky 2m ovešané igelitmi a neporiadkom, čo berie so sebou veľká voda. Bohužiaľ, to nebola veľkonočná výzdoba, ani pozostatky vianočnej výzdoby, alebo nebodaj výzdoba na našu počesť, bol to proste bordel. Muselo zrejme dôjsť niekde na Arde k vážnej poistnej udalosti, lebo to vyzeralo, akoby rieka vyplavila niekoľko pneuservisov či dokonca Cech zamestnancov a prevádzkovateľov pneuservisov, alebo strhla most, keď cezeň prechádzal TIR-ák doplna naložený gumami. Toľko pneumatík pokope som v živote nevidel. Miestami to boli celé stáda. Asi ich v budúcnosti čaká, že raz vytvoria na Arde pereje  s gumovými valcami.

 

Fortuna Kolín 25.5. 2008

 

S raním kuropěním ze spacáku, to není představa té správné dovolené. Orosená louka v raním slunci vypadá ovšem nádherně. Leč délka téměř nepřístupného kaňonu Ardy (také nazívané Bulharská Tara), vzbuzuje respekt a nedovoluje nám příliš rozjímat nad krásami přírody i přesto že tyto pohledy se nám naskytují po třech dnech deštivého počasí. Příjemné sluníčko nás bude provázet po celý den i zbytek zájezdu, tak někdy příště, teď honem sbalit, k vodě a do gumy.

   Vody je opět jen tak tak, podle pracovníků elektrárny, u které se chystáme na vodu, vypouštějí 12 m3/s a řekou okolo kopce nepřitéká vůbec nic. Přesto se od nich necháváme přesvědčit že to bude pro raft sjízdné. 

Arda se nám představuje dost cudně. První kilometry totiž jedeme po úplně klidné hladině. Vyplouváme vstříc tajemnu zajímavé krajiny, nevěda co nás čeká. Arda se nám však nejdříve představuje dost cudně. První kilometry totiž jedeme po úplně klidné hladině a jen pozvolna nám řeka poodhaluje své vnady. Ovšem po té co nenávratně zmizíme v nepřístupném kaňonu se předvádí jak dokonalá bar dáma. A předvádí se vším všudy. Přichází nádherné pasáže v ještě krásnějším údolí, které se mění s každou zatáčkou. Skály a balvany nejrůznějších barev utvářené do všelijakých tvarů. Peřeje které následují za sebou v nepřetržité kaskádě jak perly na růženci. To vše při obtížnosti dosahující na rozmezí WW III až WW IV. Dokonalý vrchol zájezdu.

   Za každou peřejí je však vždy v dohledu úsek klidné vody. několikrát tak musíme zastavit na prohlížení. Jinak převážnou část řeky bez problémů zvládáme jízdou na oči.

   Jediný zádrhel který nám kazí radost je skutečnost, že pro raft není dost vody. Máme tak sice dost času, vnímat všechny ty krásy tohoto údolí. V neustálých přestávkách ovšem ztrácíme pojem o ujeté vzdálenosti a vyhlížení ďáblova mostu je nekonečné. Jedno z nejobtížnějších míst plavby – peřej asi 200 metrů nad mostem, tak zdoláváme až po víc jak pětihodinové plavbě. Někdy okolo třetí hodiny odpolední.

   U mostu nás naštěstí čeká Tonda s Peugeotem. I po třídenních, a navíc celonočním dešti, zůstala cesta natolik sjízdná že sem mohl dojet, ovšem s velkými obtižemi a pouze bez vleku. Máme tak několik možností jak situaci řešit. V autě je totiž vše potřebné k nouzovému noclehu. Varianta ukončení plavby zde je však těžko proveditelná. Jen obtížně bychom odsud dopravili všechen ten vodácký materiál.

   Nakonec se, vzhledem k tomu že do večera ještě nějaký čas zbývá a místo k táboření není až tak ideální, rozhodujeme vyrazit ve zmenšené sestavě dál. Na auto tak nakládáme jen raft, pálavu a jeden kajak.

 

   Od mostu tak pokračujeme jen na kajacích a pouze v šesti lidech. Řeka se na rozdíl od nás ale nemění. Přesto druhá polovina plavby už tak fantastická není. Už se tolik nekocháme všemi těmi krásami okolo nás. Přestože ty nejhezčí skalní výtvory jsou nejspíš právě tady. Trochu sice schází neustálé zastávky při čekání na pomalý raft. Hlavně však je na vině postupující únava. Sám na sobě cítím že to šidím víc než je zdrávo a než sám chci.

   Na zdolání celé této druhé části kaňonu nám ovšem stačí jen něco málo přes dvě hodiny. Jediná zastávka na prohlédnutí peřeje a jinak už jen tři krátké pauzy na vydechnutí. Trochu škoda takhle kvaltovat na tak krásný řece. Přesto přezevšechno z nás u provizorního mostu, těsně nad vzdutím přehradního jezera Kardžali, srší absolutní spokojenost.

   Po navázání následuje jen pětiminutový přejezd autem a jsme na nejhezčím tábořišti jaké jsme zatím našli.

   Stany stavíme na břehu jezera které se svou zvláštní okolní krajinou vymyká všemu co jsme na našich výpravách poznali. Kopce vystupující z přehradního jezera svou chudou vegetací připomínají Chorvatské pobřeží. Zeleň je však o něco bohatší a svěžejší neboť i půdy je zde víc a holé skály jen tu a tam vystupují z načervenalé zeminy.

   V tomto bodě se také nacházíme na nejzazším místě našeho putování. A krom přírodních zvláštností i kulturní charakter zdejšího kraje je výrazně odlišný. V každé, i té nejzapadlejší, vesnici se tyčí k nebi minaret a jediné nezahalené ženy můžeme zahlédnout pouze v našich autech. Pokud se nám je ve všem to nepořádku co v autech panuje podaří nalézt.

   Není to sice ten nejlepší nápad jak si kazit skvělý zážitek, tak přízemním konáním. Ovšem situace v autech je už tak neúnosná že poslední zbytky dne na tomto krásném místě trávíme debordelizací.

Vyndává se proto všechno co vezeme sebou z aut i vleků. A za malý okamžik se z našeho krásného tábořiště stává cikánské ležení.

   Se zapadajícím sluncem se scházíme na břehu jezera kde z naplaveného dřeva pálíme poprvé po čtyřech dnech ten pravý večůrkový táborák.

   Posezení s kytarou a zapomenutým kartonem merlota, (objeveným v autě), se protahuje dlouho přes půlnoc. Suprové zakončení ještě suprovějšího dne.

   Když jdu konečně spát nechce se mi zalézat do stanu a vybalují si karimatku před stan. Dlouho se mi však vnímat atmosféru tohoto místa ze spacáku nedaří a tvrdě usínám.

 

Arda - GPS souřadnice

Nástup - u vodní elektrárny Bieli Izvor         N 41° 33' 47"             E 25° 02' 24"             535 m.n.m.

Ďáblův most                                                    N 41° 37' 13"             E 25° 06' 52"             438 m.n.m.

Konec - jezero Kardžali                                  N 41° 41' 13"             E 25° 9' 8"                 336 m.n.m.

večerní tábořiště u jezera Kardžali                N 41° 40' 49"             E 25° 11' 41"             přibližně