Osum 

 

     

 

Úsek

Horní kaňon:          most – silnice u řeky              2,5 km WW II

Dolní kaňon:          silnice u řeky - Çorovode       8 km    WW II

Celý úsek (oba kaňony)                                       12 km

 

Sjízdnost:    Celoročně

 

Nebezpečné místo:          Za velké vody může jeden z bočních vodopadů zahradit průjezd, kaňon se tak stane neprůjezdný (Jedina cesta je po laně nahoru !!!!!)

 

 

Popis:          Sjízdná většinou celoročně. Řeka je bez žádných větších nástrah. Jen za velkého stavu vody může být problematický krásný kaňon nad Corovodou. Je to sice jen 15 km záležitost, ale určitě stojí za to. Pro srovnání by byl nejbližší kaňon řeky Ardeche ve Francii. Na rozdíl od něj řeka Osum v kaňonu docela teče a navíc se zde můžete osprchovat v jednom z bezpočtu vodopádů padajících na dno.

 

Přístup:       Neskutečně špatná silnice podél řeky nad hranou kaňonu, přístup pouze mimo kaňon.

 

Rozbor satelitní fotomapy

 

+40° 25' 42.53", +20° 17' 13.80"                Silniční most – vysoký nad kaňonem – Lapani

2,5 km

+40° 26' 11.87", +20° 16' 50.90"                Pěší lávka – konec horního kaňonu

         1,5 km

+40° 26' 54.70", +20° 16' 27.05"                Cesta od silnice k řece na naplavku – začátek spodního kaňonu + 1km silniční most

8 km

+40° 29' 42.81", +20° 13' 35.31"                Silniční most - Çorovode

 

 

 

    Kyblíkáři.cz  3.5 2009      (oba kaňony)

Námi sjížděný úsek bylo možno rozdělit na dvě části. Horní soutěska, která se po kilometru až dvou náhle otevřela do širé krajiny, aby se po pár stech metrech znovu semkla mezi kamenné stěny skalního masivu. Obtížnost jsme celkem jednomyslně ohodnotili jako WWIII. Řeka se celou cestu pořád kloní neuvěřitelně z kopce a je to pouhým okem velmi dobře viditelné. Vracáky jsou, ale je jich obecně míň než na normálních řekách. Zato je řeka bohatá na karfioly a různá dlouhá, vysoká a nepříjemná vývařiště. Spatřit se tu dá sem tam i sifon, ale žádný z těch co jsme zahlédli, nebyl bezprostředně nebezpečný. Pohled z vody připomíná tropický deštný prales, ze skalních říms se pnou skoro až do vody popínavé rostliny, terasy a římsy jsou z vrchu porostlé vegetací a mezi skalami připomínají zahrádky a trávníčky. Do soutěsky se z velké výšky spouští asi sedm vodopádů. Od tenkých nitek stříbra až po masivní blátivou a bouřlivou řeku. Ten největší z nich skutečně budí respekt. Tryskající voda, která tvoří mlhu prosvětlenou sluncem spolu s hlukem podobným deseti kombajnům v době sklizně, dává o jeho přítomnosti vědět již o zatáčku dřív. Kdo jede kolem padající vody je nemilosrdně otryskán kapkami tříštěnými v horizontálním směru a vanutými silným poryvem větru, který padající voda tvoří. Čači nás filmuje při průjezdu tímto pásem valící se mlhoviny a pokračujeme dál.

 

VK Slavia Hradec Králové  5.5. 2009    (dolní kaňon)

 

Z Çorovode vyjíždíme do kopce po neskutečně špatné silnici tam, kde se silnice znovu přibližuje k vodě (je zde i několik pěkných plácků na spaní). Je hodně vody (před naším příjezdem zde  dost pršelo a taky taje sníh – kopce kolem jsou zasněžené), takže vodnatá WW II (proud stále táhne někam na skálu) v úžasném kaňonu – kolmé skalní stěny, vodopády, na několika místech zúžení až na 2 m. Končíme v Çorovode u mostu pod přítokem Çorovode. Nejlepší věc, co jsme v Albánii jeli.